Původ a vývoj bojových umění

Říká se, že farmaření, rybolov, lov, lékařská věda, obchod a psaný jazyk se lidé naučili během vlády tří mýtických vládců Bok Hi, Sin Mong a Hwang Je v Číně asi 3500 let př. n. l.

Na druhé straně nástěnné malby v hrobkách podél řeky Nilu a hieroglifické nápisy vyryté v pyramidách dokazují, že Egypťané měli formu boje otevřenou rukou podobnou boxu již před 3000 lety př.n. l.

Máme taky zprávy o technikách boje otevřenou rukou, jež provozovali mezopotámští a sumerští válečníci (3000 - 2300 př. n. l.). Můžeme si snadno představit, že u těchto primitivních lidí záleželo na jejich rukou a nohou jestli přemohou nepřátele, zvířata, překážky a zda přežijí v přírodě.

Jak se lidská znalost a moudrost rozvíjela, byly tyto primitivní způsoby boje neustále vylepšovány. Nakonec byly uspořádané jako bojové umění.

Za doby řeckých městských států byl box, zápas a ostatní příbuzné formy boje pravidelnou událostí na olympijských hrách. Homérovo dílo (900 - 800 let př. n. l.) obsahuje popis neozbrojeného boje a řecký filozof Platón (427 - 347 př. n. l. ) se zmiňuje o „skimachia“ (boj bez protivníka) - druh stínového boxu, který byl nakonec spojen se zápasem a boxem a vzniklo „pancratium“. To byl systém boje, ve kterém bylo celé tělo používáno jako zbraň.

Řečtí cvičenci „pancratium“ se později přeměnili na římské gladiátory. Gladiátorské zápasy byly divokým sportem prováděným pro pobavení publika během zlatého věku Římské říše. Po pádu Říma byly tyto hry zavedeny v Německu, Anglii a Normandii a následně se staly základem pro moderní box a zápas.

Je zaznamenáno, že od raných dob byly v Číně široce provozovány určité typy boje otevřenou rukou. Umění Palgwae rozkvetlo během éry dynastie Ju Gong (asi 200 let př. n. l.) a zdokonalilo se během dynastie Song o 1000 let později.

Na celém světě se rozvinul velký počet různých druhů boje rukou a nohou, každý z nich odráží potřeby své doby a měnící se historické a kulturní pozadí země, ve které vznikl.

V Číně se boj otevřenou rukou nazývá Kung-Fu nebo Daeji-Chon, v Indii Selabam, ve Francii Savate, v Japonsku judo, karate nebo Aikido, v Rusku Samba, v Malaisii Bosilat, na Tchaiwanu Kick-box, a v Koreji Tae-Kyon, Soo-Bak-Gi a taekwondo.

Některé z těchto forem sebeobrany jsou tak staré jako lidstvo samo. Vystopovat boj rukou a nohou až k samému počátku by bylo skutečně nemožné.

Existuje samozřejmě mnoho legend, které se zmiňují o původu boje beze zbraně a všechny byly často přijímány jako pravdivé. Existují autority, které věří, že za hlavní vývoj v boji holou rukou stál v Číně kolem 6. století budhistický mnich jménem Bodhidharma (v Číně Tamo , v Japonsku Daruma), jež byl synem indického krále Brahmana který byl znám jako 28. Patriarcha Budhict Zen.

Podstata Zen nebo doktríny klidu spočívá ve vyhýbání se materiální touze, moci, lakotě a tím dát podnět k duševnímu osvícení.

Daruma (448 - 529 n. l.) pravděpodobně přišel do Číny z jihoindického kláštera přes Himaláje, aby učil vládce dynastie Ling o budhismu. Je potvrzeno, že po svém příchodu do Číny šel do kláštera zvaného Shaolin Temple, jež se nachází v horách Shao Shik. To bylo v roce 520 n. l.

Tam převzal úkol vyučovat čínské mnichy budhismu. Podle zpráv byli přísnou disciplínou, jež zavedl Daruma, fyzicky vyčerpáni. Aby se naučili přijímat drsnost výcviku, naučil je Daruma do způsobu telesného a duševního výcviku, který je popsán v knihách I Jing Kyong (Rozvoj svalstva) a Si Shi Shim Kyong (Čištění mysli). To jim dovolilo oprostit se od svých smyslů a dosáhnout tak osvícení. Současně bylo jejich cvičení doplněno o Shih Pa Lo-Han (18 pohybů rukou Lo-Han), které napodobovalo postoje 18 různých modelů v chrámu.

Výsledek tohoto cvičení bylo to, že se znich stali nejhrozivější válečníci v Číně.

Říká se, že tento způsob byl zkombinován z Shi Po Lo-Han, aby vznikl slavný Shaolin Boxing nebo Chyang Fa (styl Shaolinské pěsti).

Pro dokázání této pověsti je málo historických údajů. Pečlivým zkoumáním údajů vyšlo najevo, že Daruma přišel do Číny během dynastie Liang v šestém století. Původně se pokoušel učit budhismus krále Moo Je v Kwang Joo, ale nebyl mu povolen vstup na půdu paláce. Misionář pak šel do malé země na severu Číny zvané Ui, kam byl pozván, aby učil krále Myong Je. Z neznámých důvodů ji odmítl a odešel do chrámu Shaolin, kde setrval v meditacích a nábožnostech až do své smrti o 9 let později.

V době mezi 1. st. př. n. l. a 7. st. n. l. byl korejský poloostrov rozdělen na tři království: Silla, Koguryo a Baek Je. Silla, nejmenší z těchto království, trpělo neustále invazemi a nepokoji od svých silnějších sousedů na severu a západě. Během panováni Chin Heung, 24. krále dynastie Silla, utvořili mladí aristokraté a válečníci elitní důstojnický armádní sbor nazvaný Hwa-Rang.

Vyvinuli vlastní styl boje - Hwa-Rang-Do. Tento válečnický sbor se navíc k běznému výcviku boje s kopím, lukem, mečem a hákem cvičil ve zvládnutí duševní a tělesné kázně a různých forem boje rukama a nohama. Aby otužili svá těla, slézali skály, plavali v prudkých řekách v nejchladnějších měsících a nemilosrdně se připravovali na úkol bránit svou zem.

Aby se měli čím řídit a získali smysl pro své rytířství, přijali pětibodový kodex pravidel chování od největšího budhistického mnicha a učence své země Wona Kanga:

1. Buď věrný svému králi.
2. Buď poslušný svých rodičů.
3. Buď čestný ke svým přátelům.
4. Nikdy neustup v boji.
5. Zabíjej čestně.

Síla, jež pocházela od jejich úcty ke svému kodexu, jim umožnila dosáhnout chrabrých činů, jenž se staly legendární. Mnoho z těchto válečníků umíralo ve válkách na prahu svého mládí ve věku 14 nebo 15 let.

Socha Kumkang-Yuksa, slavného náčelníka v Sulukamu, vytesaná v kameni, zhotovená v obdobi dynastie Silla. Všimněte si podobenství mezi Kumkang-Yuksa a současným taekwondem. Zatnutá pěst a silná hrana ruky a svalnaté nohy, což je výsledek usilovného tréninku.

Je mnoho historických dokladů, jež dokazují existenci boje rukou a nohou během období dynastie Silla a Koguryo. Některé z postojů připomínají techniky Tae Kyon nebo japonského džiu-džitsu.

Zdá se, že Hwa-Rangové dali nové rozměry primitivním způsobům boje nohou tím, že je praktikovali v soubojích a že je přizpůsobovali zásadám Hwa-Rangu. Nová duševní, stejně jako tělesná koncepce pozvedly boj nohou na umění.

Během éry Hwa-Rang byl mezi prostými lidmi v dynastii Koguryo populární původní primitivní způsob boje rukou nazvaný Soo-Bak-Gi. Lidé si Soo-Bak-Gi velmi vážili. Během slavností Dan-O (5. května podle lunárního kalendáře) a slavností v půli podzimu (15.srpna podle lunárního kalendáře) se pořádaly soutěže v Soo-Bak-Gi společně s utkáními v korejském zápase, přetahování, skokanskými soutěžemi a Jeki Chagi.

Nástěnná malba v Kak-Je Tomb, namalovaná v době San-Sang, desátého krále dynastie Koguryo, ukazuje sparring Soo-Bak-Gi. Opět si povšimněte podobností těchto postojů a bojovníků taekwondo ve vzduchu.

Slavný korejský historik Dr. Danjae Schin Chae Ho ve svém pojednání o antickém Chosunu popisuje soutěže dovedností a odvahy s vyčerpávajícími podmínkami: tancování s meči a určité vodní sporty se konaly na zamrzlé řece, aby se vyzkoušela odvaha a vytrvalost soutěžících. Aby se vyzkoušela zručnost a síla, konaly se soutěže v lukostřelbě a Tae-Kyonu.

Vítěz dostal titul Son-Bi. Všechno, o čem jsme se nyní zmiňovali, bylo pokládáno za nutný předpoklad válečníků a vítězové byli ve velké vážnosti všech. Dr. Danjae dále uvádí, že umění Soo-Bak-Gi bylo nakonec zavedeno do Číny jako Kwon Bup a do Japonska jako forma džiu-džitsu.

Když sledujeme historické dokumenty, jež se vztahují k bojovým umění v Koreji, učiníme zajímavý objev. Třetí král dynasti Yi (1401-1408) aktivně verboval odborníky na Tae Kyon, Sirum (korejský zápas), hod kamenem, lukostřelbu, a Soo-Bak-Gi, aby tak pomohl v organizování silné armády.

Zdá se, že mnoho historických dokumentů ukazuje, že nekteré z těchto forem boje otevřenou rukou byly převzaty do Japonska a vytvořily základ pro džiu-džitsu a karate.

Korejští Hwa-Rangové byli možná předchůdci slavných japonských samurajů. Ve své knize „Toto je karate“ se dobře známá autorita na karate, Matutatsu Oyama, zmiňuje, že etymologie „Kara“ by mohla být odvozena od země Kaya na jižním cípu korejského poloostrova.

Nástěnné malby v Kangso Tomb ze 7. st. znázorňují pokročilou zručnost v umění a tajemné využití věčně trvajících barev, jejichž technika zůstává nevysvětlena.

Tmavý válečník

Modrý drak

Bílý tygr