Den 9.
sobota 17. 8.
Cesta do Bolšije Koty, návrat do Irkutska
Dle předpovědi mělo už od nočních hodin pršet, ale i když v noci pár kapek spadlo a je pod mrakem, tak ráno neprší. Uvaříme snídani a stany
zabalíme téměř suché. Sotva však vyrazíme na cestu, spustí se sice mírný, ale vytrvalý déšť.
Po poměrně rovné cestě podél pobřeží urazíme zbylých 7 km a v jedenáct přicházíme do Bolšije Koty (poi). Na cestě nás vítá
jeden býk a místní houbaři, kteří ani nechodí do lesa a houby sbírají u cesty na kraji vesnice. Vesnice je vskutku zapadlá. Nevede sem žádná
silnice (i když teréňákem se sem asi dojet dá) a dopravu tak zajišťují hlavně lodě. Místní přístav tvoří právě jedno molo. Celá vesnice vypadá
po vymření, nikde ani živáčka, kromě hrobníka, který na hřbitově kopá hrob. Ale možná to způsobuje déšť.
Chvíli bloumáme sem a tam a přemýšlíme, co dále, neboť lístky na loď máme koupené až na šestou večer. Jít na procházku dále po pobřeží
se nám v dešti moc nechce, ale sedět tady sedm hodin také ne. Uprostřed vsi alespoň objevujeme krámek, před kterým jsou stolečky pod střechou.
Sedáme si, kupujeme pivo a něco na zub a koukáme na déšť. Po chvíli jede kolem náklaďáček s rakví a za ním dlouhý pohřební průvod.
Tím se vysvětluje jak hrobník na začátku vesnice, tak liduprázdnost okolí.
Po další chvíli přichází ke krámku dvojice, kupují si víno a přisedají si k nám. Je to Polák s ruskou společnicí ve velmi dobré náladě
(láhev vína nebude asi první) a je naprosto nadšen, že u Bajkalu potkává Čechy. Chvíli si s námi povídá a když zjistí,
že máme jet až večer, nabízí nám, že můžeme je s ním. V přístavu na něj čeká pronajatý člun a za nějaký poplatek určitě ještě 4 lidi vezme.
Odcházíme s ním ke člunu a dohadujeme se, že nás odveze za 1000 rublů. Nasedneme na lodičku a Polák vytahuje další láhev vína (tu první
vypil cestou do přístavu) a dvě piva. Péťa vytahuje kytaru a když Polák slyší, že umíme Vysockého a k tomu Jožina z bažin, je v sedmém
nebi. Navíc zjišťuje, že nikdo z nás nevlastní fabriku a on je jediný, kdo fabriku vlastní, takže cestu musí zaplatit on.
V Listvjance se rozloučíme, v recepci hotelu přes wifi stornujeme lístky na loď a maršutkou se vracíme do
Irkutska (tentokrát je maršutka maličko větší, takže se nám batohy vejdou do uličky a nemusíme je mít na klíně). Tam
sedáme na tramvaj číslo 5 a odjíždíme na jakési novější sídliště, kde v 15. patře máme rezervované ubytování přes AirBnB.
Dostat se do správného bytu není úplně jednoduché, neboť na příslušné adrese jsou 4 patnáctipatrové paneláky, které mají
stejné číslo orientační. Liší se sice číslem za lomítkem, ale to je v AirBnB uvedeno špatně (resp. vůbec), takže nás
to stojí nějaký čas a nějaké telefonáty. Nakonec však byt nalézáme, v nedalekém obchodě si kupujeme všechno možné k večeři
a večer ležíme na kanapi, místo abychom se trmáceli do centra obdivovat krásy Irkutska.