Bajkal 2019

Pohoří Chamar-Daban, trek podél Bajkalu

trekasie

Den 8.

pátek 16. 8.

Cesta z Listvjanky podél Bajkalu

Po snídani se vypravujeme na "Great Baikal Trail" podél jezera. Tedy hned na začátku nejde podél jezera (kde jsou velké útesy), ale leze přes kopec 450 metrů nad hladinou. My se navíc na kraji Listvjanky od trasy oddělujeme a jdeme cestou o něco delší, ale vedoucí po hřebeni, ze kterého je výhled na jezero.

Na nejvyšší bod hřebene (900 m. n. m.) poi dolézáme až kolem poledního, dáváme si tu svačinku a radíme dvěma Ruskám jdoucím s dětmi kus za námi kudy dál (chtěly jít po hlavní cestě, ale netrefily ji). Poté se napojujeme na hlavní cestu a serpentýnami sestupujeme až na břeh jezera. Tam si konečně pořádně sáhneme na Bajkal, dáme si oběd a na sluníčku usušíme stany. S obědem jsme pěkný žabaři - nějací Číňané si tu k obědu grilují maso a přinesou si k tomu i dřevěné uhlí.

Po obědě už se ubíráme po cestě, která vede podél jezera. Tedy přímo k jezeru na pláže se dostáváme jen občas, jinak vede svahem blíže či dále od vody, podle aktuální velikosti útesů. Odpoledne nám sluníčko svítí do zad a díky tomu se voda jeví krásně modrá až zelená a na ní se předvádějí rackové (kteří nejsou chechtaví, ale chechtají se zdárně) a kormoráni. Ve tři zastavujeme na jedné z pláží, lezeme do devítistupňové vody a na sluníčku si poté vaříme kafíčko. O hodinu později se vydáváme hledat nějaké solidní místo na stanování.

Asi 7 km před Bolšije Koty přicházíme ke značenému tábořišti, které tvoří zalesněný placatý pruh mezi kamenitou pláží a kamenným srázem poi. Sice tu už jedna partička stanuje, ale místa je tu dost, a tak se rozkládáme opodál. Vaříme večeři s přídavkem hub, kterých je podél Bajkalu velké množství. Večer konečně můžeme sedět venku, neboť tu není taková zima jako v horách, a při tom pozorujeme krásný rudý měsíc odrážející se na hladině.

  • Toto je jediný den, kdy je celou dobu sluníčko.
  • Při snídani se jeden klučina neustále snaží Péťovi užírat jeho Nutellu. Péťa nakonec rezignuje a zbytek Nutelly jim tam nechá.
  • Večer na tábořišti nacházíme i epesní latrýnu, která má jednu drobnou nevýhodu - nemá kolem sebe žádné zástěny.
  • Nekonečná zásobárna pitné vody je při vaření vynikající věc, člověk jen hrábne ešusem za sebe a má nabráno. Když ale foukne a na jezeře se udělají vlny, není nabírání na pláži zas tak jednoduché. Člověk neustále pobíhá dopředu a dozadu, aby se vyhnul větším vlnám, ale zároveň aby dosáhl do dostatečně hluboké vody.