Bajkal 2019

Pohoří Chamar-Daban, trek podél Bajkalu

trekasie

Den 10.

neděle 18. 8.

Návrat do Prahy

Ráno vstáváme v půl sedmé, nasnídáme se a v sedm předáme byt zpět paní, od které jsme si ho včera přebrali. Ta nám ještě zavolá taxíka, který nás za 250 rublů odveze na letiště (možná by se daly ty 4 km dojít i pěšky nebo hledat nějaké MHD, ale rozespalí po ránu se nám to za takovouto cenu nechce řešit).

Na letišti zjišťujeme jeden zásadní problém - let má 3 hodiny zpoždění. Vzhledem k tomu, že na přestup v Moskvě máme 2 hodiny, je jasné, že ho nemůžeme stihnout. Jdeme se tedy na informace zeptat, co s námi budou dělat. Paní na informacích jednak neumí anglicky (oficiálně je toto mezinárodní letiště), a navíc vůbec nic neví. Vyrážíme tedy do hlubin letiště, v prvním patře projdeme za dveře, kam si nejsme jisti, jestli běžní návštěvníci vůbec smí chodit a ve třetím patře nacházíme kancelář, na které je azbukou napsáno Aeroflot. Paní v kanceláři opět anglicky neumí, ale odkazuje nás jinam na konkrétní číslo dveří. Dveře nalézáme v chodbě o kousek dále, na nich je již Aeroflot napsán anglicky. Vevnitř sedí pán, zřejmě místní vrchní šéf a umí anglicky! Když se ho ptáme na konkrétní let, odkazuje nás dolů do informací. Teprve když mu řekneme, že tam nikdo neumí anglicky, povzdechne si a v systému hledá naše letenky. Zjistí, že nám druhý let přebukovali na další letadlo a všechna čísla letů nám napíše. V Moskvě tak budeme mít na přestup sice jen hodinu, ale když to nestihnem, budeme to řešit alespoň na letišti, kde by anglicky mohlo mluvit více lidí.

Mezitím se otevře check-in, tak se odbavíme a pak si sedáme do restaurace, kde si dáme pivo a přes dvě hodiny čekáme na letadlo. Odlet již proběhne bez problémů, další zdržení nenastane a ve dvě odlétáme do Moskvy.

Let se sice již nijak výrazně nezdrží, ale než v Moskvě dojedeme letadlem na správné místo a než nás autobusem dovezou na terminál, zbývá nám na přestup 35 minut. Hned u vchodu nás však čeká zaměstnanec, který shromáždí všechny lidi z našeho letu, aby nám vysvětlil, že máme jít na terminál E (což máme napsané na bording pasu), který najdeme dle šipek. Takže kromě nulové informace nás toto stojí dalších 5 minut. Poté pořádáme běžecké závody mezi dvěma terminály, skrz rentgen i celnici (kde nás naštěstí moc nezdržují), abychom k bráně doběhli v půlce boardingu. Takže nakonec musíme ještě 2 minuty čekat ve frontě.

V Praze nás čeká nejdřív jedno milé překvapení, když zjistíme, že šílený přestup v Moskvě stihly i naše batohy, a pak druhé, když na letišti čeká Jindra a kromě chleba se solí nás vítá také slaninou se švestkami a pivem.