Den 4.
pondělí 12. 8.
Cesta z Komarinského hřebenu přes meteorologickou stanici pod Chersky peak
Ráno neprší, ale je pod mrakem. V půl devátý vyrážíme a pokračujme dále cestou, která občas připomíná bažinu, občas potok a občas je to
pěkná dvoustopá cesta. Čas od času kolem nás hopsají pruhované veverky, jinak je tu pusto prázdno.
Po poledni přicházíme do sedla před kopcem Sopečná kopule, kde si dáme oběd, pak přelezem kopec a sestoupáme k meteorologické stanici (1440 m. n. m.) (poi).
Cestou začíná pršet a při příchodu se spustí pěknej slejvák. Schováváme se na verandičku domečku vedle stanice (nad dveřmi má nápis
"sauna"
).
Po chvilce přijde pán, že toto není turistické centrum, to že je o kousek dál a že máme jít pryč. Karel mu vysvětluje, že jsme přišli z druhé
strany než vede turistická cesta a tam jsme nenarazili na žádný plot. Pán odejde a za chvíli se vrátí s kanistrem kvasu, který nám nabízí.
Dáme si hrneček, pánovi na oplátku dáme napít českého rumu a on odchází a více si nás nevšímá.
Na verandičce strávíme něco přes půl hodiny. Pak přestane pršet a dokonce se udělá modrá obloha. Vydáváme se na poslední kus dnešní cesty, a to je
prudké stoupání o 350 metrů výše na tábořiště pod Chersky peak.
Stoupá se poměrně dobře, navíc se kolem nás otevírají výhledy na okolní kopce. Ani ne za hodinu odpočíváme na odbočce k tábořišti v 1700 m. n. m.
Chvilku za námi se přiřítí postavička s knírkem a batůžkem a dává se s námi do řeči. Jmenuje se Mike, je ze Skotska a cestuje po Rusku sám, takže
má asi konverzační absťák, což Karlovi vyhovuje. I s Mikem se vydáváme na nedaleké tábořiště, kde se usazujeme na plácku nad bažinou (1660 m. n. m.)
(poi),
vaříme si večeři a kocháme se krásnými barvami při západu slunce.
- Po západu se kvůli zimě usazujeme s kytarou ve stanu a Mike se k nám připojuje. Máme tak večer mezinárodních písní (s velkým zastoupením
balad od Asonance). Kolem desáté se spustí pořádný slejvák, který s různou intenzitou vydrží většinu noci. Mike přesto nakonec odchází spát
do svého žďáráku a stan odmítá.