Vladimír Laš

Den 5.

sobota 6. 8.

Vøringsfossen

Ráno prší, fouká a obloha je zcela zatažená. Uvaříme snídani a než zabalíme stany, jsme už slušně zmrzlí. Vyrážíme dál směr Liset, nejprve kus do kopce a poté, co se přehoupneme přes hřeben, tak nějakých 6 km z kopce. Horská kamenitá cestička brzy přejde v horské lučiny, tedy spíš bažiny, neboť tráva je tu tak nacucaná, že mimo kamení se téměř nedá jít. S ubývající výškou se vítr utišuje, ale prší pořád stejně. Mineme rozpadlý domeček Smyttet (kde je údajně poslední místo na postavení stanů, ale žádná krása to tu není), a dalšími bažinami scházíme až do civilizace.

První, na co narazíme, jsou kontejnery s odpadky. Vyhazujeme nějaké naše a přitom si všimneme, že v kontejnerech jsou vyhozené i nějaké pytle se dřevem. O kus dál přicházíme k  "turistickému domu" Liset. Bohužel se nejedná o pěkný baráček jako nahoře u jezera, ale o normální penzion, ve kterém si nemůžeme ani uvařit, ani jim nefunguje kuchyně. Recepční nám jen radí, že o něco níže je kemp. Chvíli přemýšlíme, zda si tu pod hnusnou terasou domu udělat oběd, ale jsme promáčení natolik, že se rozhodneme zkusit kemp, zda tam nebudou mít něco lepšího.

Přecházíme asi 1,5 km do kempu Garen (poi), kde nám za 1950 NOKů nabízí chatku pro 8 lidí. Dlouho neváháme a chatku bereme. Poté teprve zjišťujeme, že se jedná o luxusní baráček se třemi ložnicemi, sprchou, kuchyní, krbovými kamny a dvěma přímotopy. Vybalíme mokré věci a rozvěsíme je úplně všude. V krámku v kempu si koupíme k obědu polívku v pytlíku a jedno pivo a hodinku se flákáme v teple chaty.

Ve tři vyrážíme na procházku k vodopádům. Počasí se trochu zlepšilo, občas vyleze sluníčko, občas prší. Jdeme po silnici po proudu řeky Bjoreio asi 1,5 km a terénem slézáme k vodopádu Engjafoss (poi). Krásný, poměrně velký vodopád, který by u nás byl obrovskou atrakcí, je zde tak bezvýznamný, že k němu nevede ani cestička. Chvilku se pokocháme a pak pokračujeme po silnici dále.

Po dalším kilometru a půl přicházíme k hlavní místní atrakci - vodopádu Vøringsfossen (poi). Jedná se vlastně o vodopády dva, menší a širší Fossatromma, pod ním hluboká prudká soutěska a pak samotný 162 m vysoký Vøringsfossen. Mezi vodopády nad soutěskou je vybudovaný visutý most a všude kolem spousta vyhlídkových plošin. Prolézáme po nich a pozorujeme masu vody padající do hlubin.

V kavárně u vodopádu přečkáváme v teple krbu další přeháňku a po turistické značce se vracíme do kempu. Cestou vytahujeme z kontejneru pytel dřeva, když máme v chatce ten krb. Zastavujeme se ještě v krámku, abychom si koupili snídani a pivo, ale zjišťujeme nemilou zprávu, že pivo nám již neprodají, jelikož je půl sedmé. Večer při kartách jsme tedy o čaji. Zato si pěkně zatopíme v krbu.