Den 6.
neděle 7. 8.
Cesta z kempu Garen na chatu Vivelid
Ráno prší, ne silně, ale vytrvale, a nepřestane celý den. Kromě bot jsme většinu věcí usušili, ale dlouho nám to
nevydrží. V devět vyrážíme, po silnici sejdeme kousek pod Engjafoss, přejdeme mostek a po značce
směrem na chatu Vivelid začínáme stoupat vzhůru. Od řeky jdeme chvilku po kamenitém podloží,
ale brzy se dostaneme na horské louky, které jsou opět jedna velká bažina.
Po 2 km přicházíme ke dvěma baráčkům. Střecha kůlny má maličký přesah, pod kterým chvíli
postojíme s pocitem, že jsme alespoň částečně mimo déšť. Pak vyrážíme dál a v botách pomalu začíná žbluňkat. Do
kopce to máme ještě asi 2 km, pak se cesta stočí kolem hřebene a další 3 km klesá. Dolů je o něco méně bažin a místy
cesta vypadá i jako normální horská pěšinka, díky čemuž se naše tempo zrychlí. Také si ale díky tomu dáváme
menší pozor kam šlapeme - Terka letí na zem dvakrát a Míša jednou, zato ale epesním kotrmelcem.
Kolem půl druhé přicházíme do místa jménem Berastøl (poi),
což je několik chatek rozmístěných v louce u potoka. Pár chatek obejdeme a u jedné nalézáme otevřenou kamennou
kůlnu. Moc neváháme a na oběd zalézáme dovnitř, i když je to tam šíleně špinavý. Jsme promáčení a chvilka bez
deště, byť ve špinavé temné kůlně, je příjemné zlepšení. Vaříme hrnec čaje pro zahřátí a obědváme. Míša si zouvá
boty, vylévá z nich rybníček a ždíme ponožky. My ostatní nemáme odvahu boty zout.
Dopíjíme čaj, a jak se nehýbeme, začíná se do nás dávat zima. Bereme na sebe mokré bundy a jdeme dál.
Přes most přecházíme na druhý břeh říčky, procházíme bažinatou louku a pokračujeme skrz březový hájek. Za další 2 km se připojujeme na cestu,
která vede z nedalekého parkoviště k chatě Vivelid. Na ní potkáváme více lidí, většina z nich jsou ale jen
nedělní výletníci a směřují k autům. Jdeme po cestě až k odbočce na Valursfossen (poi), asi kilometr vzdálený
vodopád, ke kterému se ještě vypravujeme. Zacházka rozhodně stojí za to, neboť se jedná o nejlepší vodopád,
jaký jsme neviděli. V údolí řeky totiž sedí mrak a vidět je úplný prdlajz.
Vracíme se zpět na značku a docházíme po ní až k chatě Vivelid (poi).
Ubytování stojí opět 410 NOKů a vzhledem k naší promočenosti se nám do stanů nechce. Není to tak malebná chata jako nahoře, je tu elektřina
a internet, ale ještě nejde o typický hotel. Máme 2 malé pokojíky, vedle je kuchyně a velká společenská místnost s kamny. Ale především
je tu sušárna, ve které jsou sušičky bot - jakési fény s hadicemi, které se zastrčí do bot a během večera naše procucané boty uvedou
do stavu lehké zavlhlosti. Večer hrajeme karty a užíváme si sucha.