Den 5.
úterý 8. 8.
Z Mývatnu do Seyðisfjörðuru
Předpověď nelhala a na severu stále svítí sluníčko. Ráno v místním krámě doplňujeme zásoby a jedeme do nedaleké oblasti
Dimmuborgir (poi).
Bludiště z černých lavových útvarů je zajímavé, i když se smí chodit jen po vyznačených cestičkách. Dojem trochu zhoršují mušky, kterých je tu stejné množství
jako v kempu. Z lávového pole vede ještě cesta na vrchol nedalekého kráteru, my se tam ale nevydáváme a vracíme se k autu.
Přejíždíme 7 km na východ od Reykjahlíðu, kde je geotermální oblast Hverir (poi).
Tohle bublající místo není nijak moc velké, proti jiným oblastem mnohem více smrdí sirovodíkem a je tu snad ještě více mušek než u jezera. Dlouho se nezdržujeme
a uháníme zpátky do auta.
Dalším cílem je Dettifoss (poi),
druhý nejmohutnější vodopád v Evropě. Velikost vodopádu se pozná už na parkovišti, kam se skoro nevejdeme. Vodopád je v kamenné poušti, od parkoviště vzdálený necelý
kilometr. Jak cesta od parkoviště, tak hrana kolem vodopádu, jsou obehnané provazy vyznačující přístupné cestičky. Možná by bylo lepší zajet na východní stranu kaňonu,
kam vede jen prašná silnice a kde je výrazně méně lidí. Cesty tam nijak značené nejsou a lze sejít prakticky až na hranu vodopádu. Na druhou stranu, vodopád je
orientovaný směrem na západ, takže z druhého břehu nebude tak dobře vidět. Množství lidí nám tu vynahrazuje parádní duha, která začíná přímo ve vodopádu.
Pokračujeme autem po Ring Road dále na východ s cílem dojet dnes do Seyðisfjörðuru. Po cestě zastavujeme ještě u vodopádu
Rjúkandifoss (poi),
ze kterého se vyklube příjemné překvapení. Vodopád je poměrně hezký, téměř nikdo tu není a lze se podél něj vyškrábat do svahu nad něj. Poslední zastávku děláme za
městečkem Egilsstaðir a vyrážíme na dvoukilometrovou procházku k vodopádu Fardagafoss (poi).
Kromě vodopádu (vlastně dvou vodopádů) tu nacházíme spoustu hub (bereme jen trochu k večeři, ale Anežka by chtěli vzít vždy ještě jednu).
Pak se po silnici 93 vydrápeme do sedla u jezera Heiðarvatn a sjedeme k moři do městečka Seyðisfjörður.
Zde se ubytujeme v místním nepříliš krásném kempu (poi),
který má ale pěknou jídelnu, ve které jsou volně přístupné plotýnky na vaření a rychlovarná konvice. V kempu máme sraz s Nehasilovými, kteří objíždí Island
v druhém směru než my. Přijíždějí asi 20 minut po nás. Večer se tak dovídáme, co kde zvládli vidět a jak vypadá situace na jižním pobřeží.
Děti jsou rádi za novou společnost a do 11 hrajou s Matyldou kostky.