Den 17.
pátek 20. 8.
Kluci vstávají v šest ráno a vyrážejí na Ključevskou (vrátit se mají v sobotu večer). My vstáváme
po osmé, pomalu snídáme a vypravujeme se na jednodenní výlet na Ključevskou s úmyslem dojít do
míst, kde začíná sníh. Filip zůstává na chatě, takže tu bez obav necháváme věci.
Venku je krásně a celá sopka je konečně vidět a otevřel se i výhled do nížin na druhé straně.
Vydáváme se po dvoustopé cestě vzhůru a jdeme po ní skoro hodinu, než zmizí v lávě. Vyškrábeme se
na lávu, ale brzy zjišťujeme, že po ní by se šlo velmi špatně. Slezeme tedy do bočního údolí a po pevném
povrchu lezeme dále. Cesta je stále stejná - po kamenech, písku, přes údolíčka a potůčky stále nahoru.
Nakonec kolem půl třetí vylézáme na okraj sněhu ve výšce 2100 m n m. Obědváme tu a jelikož je
pěkná zima (také kvůli studenému větru), rychle se otáčíme a zase slézáme dolů. Cestou se zastavujeme
na vulkanologické bázi (asi 2 km od Podkovy), což je sice jen malá boudička, ale uvnitř celkem
příjemně zařízená k přespání. Kolem šesté přicházíme zpět na Podkovu (cestou podkáváme 3 Rusy
s obrovskými baťohy jdoucí nahoru) a užíváme si pěkný večer v chatičce.
- Dnes je pro Jehlíka významný den, neboť cestou dolů jde poprvé na záchod v přírodě. Je z toho
tak vedle, že znehodnotí celou roli toaleťáku.