Den 13.
úterý 6. 12.
Vylézáme kolem desáté. Svítí sluníčko, i když není úplný hicák. Vydáváme se na okružní jízdu
Circuito Chico podél Lago Nahuel Huapi (Pargue Nacional
Nahuel Huapi). Je tu spousta pěkných
"miradorů"
(výhledů), spousta prodavačů
tykví a dost turistů. Okukujeme též nejluxusnější hotel - Llao Llao. Po projetí
celého okruhu odpočujeme z hlavní silnice a jedem 14 km do Villa Catedral, odkud se
lanovkou za 35 $ necháváme vyvézt na Cerro Catedral. Nad kabinkovou lanovkou
přesedáme na krátkou sedačku, která nás vyváží až na hřeben kopce. Turismus je zde (nahoře
i dolu u lanovky) v plném proudu. Je možné se zde nechat vyfotit s bernardýnem, na lyžích,
nebo si půjčit ježdíka na zbytky sněhu. My se vydáváme po hřebenu kopce asi 500 m dále, odkud
je krásný rozhled na celé jezero, na okolní hory a na 3 kondory kroužící kolem. Krajina je zde na Argentinu
netypická a podobá se spíše alpské.
Po návratu z kopce odjíždíme do Bariloche, kde si prohlížíme centrum města
- jednu nedostavěnou katedrálu a jedno náměstí - a na hodinku se zavíráme do internetového
doupěte. Pak ještě navštěvujeme jednu cukrárnu, kde kupujeme čokoládu za 100 $ - Bariloche
je vyhlášeno výrobou čokolády.
V osm večer máme domluvenou návštěvu u Flixova známeho - francouze Xaviéra - který se
sem asi před rokem přistěhoval. V pěkném, i když ještě nepříliš zařízeném domku na břehu
jezera popíjíme pivko a dovídáme se spoustu věcí o Argentině a všem možném. V deset večer
se vracíme do kempu, kde jsme byli minulou noc. Správce se nám směje, ale rozdělá nám oheň
v jakési kovové vaničce, u kterého si aspoň dáme ještě jedno pivko a trochu
"piňakolády"
.
- Celé lyžařské středisko na Cerro Catedral, včetně lanovky kterou jedeme,
už toho dost pamatuje. Všechno co vídíme jsou staré pomalé sedačky či kabinky a jen jedna
rychlosedačka. Ale třeba část co nevidíme je supermoderní.
- Na návštěvě se mimo jiné dovídáme, že letošní zima byla tuhá a že ještě teď je dost sněhu (místy
jen týden starého), což se nám později bohužel potvrdí.
- V cukrárně kromě čokolády kupujeme také místní pivo s příchutěmi. Třešňové pivo není nic moc
a chutná jenom Terce, která ho s radostí dopijí. Medové pivo chutná jako hnusné pivo v okamžiku,
když se pije, a jako hnusný med v okamžiku, kdy se polkne. A obyčejné pivo chutná bohužel jen
jako velmi hnusné pivo a to už dopít nezvládáme.