Den 10.
pátek 26. 8.
Dubrovník
Ráno nikam nespěcháme, máme lístky na autobus odjíždějící po desáté a nádraží je naproti bytu. Posnídáme mléko z pytlíku (jako za starých časů) a baklavu, dáme si kafíčko a
zvolna se odebereme na autobus. Tentokrát po nás nechtějí taxu za nástupiště, jen za zavazadla. Autobus je opět velký a dobře klimatizovaný, což se na dlouhé cestě do
Dubrovníku hodí.
Nejprve nám není úplně jasné, proč má autobus jet 3,5 hodiny, když mapy ukazují, že by to mělo trvat něco málo přes dvě. To se však záhy vysvětlí. Cestou samozřejmě
překračujeme hranice z Bosny do Chorvatska. Bosňané si s kontrolou hlavu moc nelámou, ale Chorvati, jakožto strážci venkovní hranice EU,
si nechají všechny lidi vystoupit, zkontrolují pasy a zkontrolují autobus. To nějaký čas zabere. Autobus však nepokračuje dále Chorvatskem na
poloostrov Pelješac (kam vede dálniční most), ale jede po pobřeží do města Neum, které leží v Bosně. Následuje tedy
druhé překročení hranic, tentokrát ven z EU, zastávku v Neumu, a poté opětovné překročení hranic znovu do Chorvatska. Na všech hranicích
nás samozřejmě musí důkladně zkontrolovat.
V Dubrovníku na nádraží přesedáme na městský autobus a ten nás vyklopí na zastávce Pile hned vedle brány do starého města. Vejdeme bránou do
něj a vydáme se do severozápadního rohu, kde pod městskými hradbami máme rezervovaný podkrovní byteček (poi)
na následující 2 noci. Projít úzkými uličkami starého města, které tvoří vlastně jen různě propojená schodiště, do jeho nejvyššího bodu při teplotě přesahující 35 °
náročností trochu připomíná stoupání na Maglić, zato máme z pokoje výhled na střechy pod námi.
Odpoledne chvilku couráme po starém městě, pak si na chvíli zajdeme na veřejnou pláž asi 0,5 km na západ od Pile (kde není úplně moc lidí, ale zase v místním baru mají akorát rozbitý kávovar a 3 druhy plechovek) a večer do restaurace do přecpaných uličkek kousek od ubytování.