Den 9.
čtvrtek 25. 8.
Mostar, Kravica
Ráno se loučíme s ostatními, kteří po poledni odlétají přes Vídeň domů, a já s Terkou odjíždíme na autobusové nádraží (druhé, než ze kterého jsme jeli předtím).
Chtěli jsme jet tramvají, ale po kolejích jezdí jen městské autobusy. O něco dále zjišťujeme, že koleje jsou rozkopané a jde tudíž o náhradní dopravu. Na devátou máme koupené
lístky do Mostaru, ovšem musíme doplatit vstup na nástupiště a zavazadla. Tentokrát se alespoň jedná o velký klimatizovaný autobus, takže tříhodinová cesta je
příjemná.
V Mostaru jsme před polednem. Máme zde ubytování (poi)
pár metrů od autobusového nádraží, navíc jsme se včera domluvili s pronajímatelkou, že nám zařídí dopravu na vodopády Kravica (poi) (Za 30 € na osobu nás odveze tam,
počká na nás, jak dlouho budeme chtít a odveze nás zpátky. Kdybychom chtěli, asi by nám poskytl i další průvodcovské služby). Dojdeme do bytu, kde na nás čeká jak
pronajímatelka, tak průvodce. Necháváme si zde batohy a jen s pár věcmi nasedáme do auta. Za hodinu nás průvodce vysazuje na obřím (a zaplněném) parkovišti nad vodopády. Domlouváme se s ním, že nám tu budou stačit 3 hodiny, platíme 20 BAM na osobu za vstup a scházíme k vodopádům.
Vodopády Kravica jsou takovou menší obdobou vodopádů na Krce, jen jsou na menší řece a je tu vlastně jen jeden stupeň. Bosňané si ho navíc
kompletně obložili restauracema, plážema a půjčovnama lodiček a jen velmi úzký pás u vodopádu obehnali provazem, za který by se nemělo (nemáte-li zrovna půjčenou lodičku),
takže celý dojem z původně asi hezkých vodopádů je naprosto zničen. Sníme tu něco menšího k obědu, a pak se po druhém břehu vydáváme po malé pěšince kus proti proudu.
Asi po půl kilometru je na říčce malá pláž (tedy spíš jen vstup do vody) (poi).
Nejsou tu sice vodopády, ale zato jsme tu úplně sami. Koupeme se v průzračné vodě a necháváme se ozobávat rybyčkama. V půl čtvrtý se vracíme zpátky na parkoviště,
cestou si dáme zmrzlinu a v občerstvení nalézáme průvodce, který nás odveze zpět do Mostaru.
Necháme se vysadit přímo ve starém městě a chvilku po něm běháme. Kromě pár ulic se suvenýry může člověk v Mostaru vidět most, pak most a ... most. Nic moc
jiného tu není. Zajdeme tedy aspoň na bosenskou kávu do příjemné kavárny a pak si dáme večeři na terase s výhledem na most. Po jídle se stavíme v potravinách pro
snídani a vracíme se do příjemně klimatizovaného bytu.
zapsala Géďa
Ráno Terka s Vláďou odjíždějí dříve do Mostaru, my ostatní hledáme snídani. Holky jdou na návštěvu místní mešity. Scházíme se pak v bytě, my s Móňou odcházíme
na toulky městem cestou na letiště, Míša a Danča si tu ještě nechají věci a jdou také do města.
Později se scházíme na letišti. Tady už nás čeká jen odbavení, kafe a pápá Sarajevo a Bálkáne. Vídeň. Tady už to trochu známe, takže hledáme kam na oběd a
zapadneme do gyrosárny. Přes zámecký park opět na nádraží, nakoupit něco málo na cestu vlakem. A jedeme. Vlak nabral trochu zpoždění, dopisujem deník, vymýšlíme putování,
čteme. Přijíždíme do Prahy celkem pozdě. Naštěstí pro nás do Libně přijede Mára a rozveze nás domů, jen Móňa jede sama. Dávám si budík, abych jí zavolala,
než má vystoupit, aby neusnula a nepřejela moc. Od Terky nám přišla na whatsup fotka s paní Čechovou, která napsala knihu Total Balkan. Zajímavé čtení!!! Díky moc všem
za krásné putování a Goranovi za milou společnost!!!