Reunion 2017

Den 11.

neděle 13. 8.

Západní pobřeží, La Souris Chaude, Saint-Paul, Saint-Denis

Ráno vstáváme za tmy a při svítání hodinu pozorujeme vlny na pláži, které jsou oproti večero obohacené o mraky osvětlené vycházejícím sluncem. Pak opět měníme plány. Původní plán jít nějakou dobu podél pobřeží jsme opustili v okamžiku, kdy jsme viděli malou rozbahněnou cestičku mizící v houštinách stromů. Z moře bychom toho asi až tolik neviděli, zato bychom se výrazně zaprasili. Vracíme se na zastávku Pointe du Tremblet a autobusem v osm hodin odjíždíme.

Nejprve linkou S1 dojedeme do Saint-Pierre, tam přestoupíme na O2 a pokračujeme v cestě podél západního pobřeží. Někde se chceme zastavit na pláži, ale nemáme konkrétně rozhodnuto kde. Nakonec se víceméně náhodně rozhodujeme pro vesničku La Souris Chaude. Těžko říct, zda to byla dobrá volba či nikoliv. Přímo ve vesnici nic není (kromě nějakých hotelů), necelý kilometr od zastávky se dostáváme na pláž (poi), která sama o sobě je poměrně pěkná, ale téměř bez stínu. Pečeme se na ní hodinu a půl a pak se vracíme na autobus.

Další zastávku děláme v Saint-Paul. Centrum města je v neděli v poledne poměrně mrtvé. Zajdeme si tedy na oběd na pobřeží, kde je otevřeno pár bufíků. Poté se podél pobřeží vydáme na jih až k námořnímu hřbitovu (poi), na kterém je mimo jiné hrob piráta La Buse (s dělem a lebkou s hnáty) a se zmrzlinou se vracíme zpět na autobusové nádraží. Linkou 02 dojíždíme až do Saint-Denis.

Autobus nás vysazuje na zastávce Jardin de l'État (poi) (normálně sem tato linka nezajíždí, ale kvůli zácpě jede jinudy). Odtud to máme relativně kousek do ulice Sainte-Anne (poi), kde máme opět břes Airbnb rezervované ubytování. To funguje stejně dobře jako v prvním případě. Rodinka (s jednou cca 7 letou a jednou 2,5 letou holčičkou) už nás čeká, máme v prvním patře připravený vlastní pokoj a dostanem klíče, abychom si večer mohli přijít kdykoliv. Vysprchujeme se a jdeme do města porozlédnout se po nějaké večeři.

O něco níže v ulici Číňané pořádají nějaké poměrně mohutné slavnosti (čímž se vysvětluje to, proč na nás malá holčička celou dobu volala žvatlavou francouzštinou "Chinoise, chinoise" ), ale tudy jen projdeme a obloukem se vrátíme do Pařížské ulice, kterou postupně sejdeme až k moři. Tam nakonec skončíme v poměrně luxusní restauraci La Roland Garros (poi).