Reunion 2017

Den 10.

sobota 12. 8.

Výstpu z Grand Bassin do Bourg Murat, Grand Brûlé

vzdálenost: 10,1 km, stoupání: 1329 m , klesání: 461 m

Ráno vstáváme při svítání, zabalíme si věci a snídani si odcházíme udělat na kraj vesnice. I když je teprve hodinu světlo, se shora už přibíhají první "běžci" . Dosnídáme a vydáváme se na výstup o 700 metrů výše do vesnice Bois Court.

Výstup je podobně prudký jako včerejší sestup, i když tato cesta je více udržovaná a nejsou na ní žebříky. Během cesty se několikrát otevře výhled jak na údolí s vesnicí pod námi, tak na samotný vodopád Voile de la Mariée (a cesta je také lemována slušným množstvím Babouků). Po dvou hodinách dorážíme nahoru na vyhlídku Belvédère de Bois Court (1380 m. n. m.) (poi), kde má též horní stanici nákladní lanovka (a kde je také ohromné piknikovací místo).

Nahoře na trávě si dáváme krátkou pauzu a poté pokračujeme 5 km po silnici zpět do Bourg Murat. Tam máme necelou hodinu a půl času, než pojede autobus, čeho využijeme k návštěvě muzea vulkanologie.

Pak nasedáme do autobusu a odjíždíme do Saint-Benoît, kde pouze přesedneme na druhý autobus (linku S1) a podél pobřeží jedeme do zastávky Pointe du Tremblet (poi). Zastávka se nachází hned vedle Grand Brûlé (velké spáleniště), cca 10 km široký pruh, kterým při erupcích odtéká láva z Vulkánu do moře. K moři doteče jen tu a tam, takže kousek od pobřeží přetíná pruh asfaltová silnice, kterou je ovšem potřeba čas od času předělat. Ze silnice je udělaná jakási turistická atrakce, takže je na ní každou chvíli parkoviště a cedulky, kterým místem tekla láva který rok.

Jeden z  "nejhezčích" (tzn. širokých a ještě málo zarostlých) pruhů z roku 2007 je úplně na konci kousek od zastávky Pointe du Tremblet, takže nemusíme chodit moc daleko a můžeme se pořádně proběhnout po ztuhlé lávě (což je samozřejmě zakázané, neboť se asi občas propadá). Poté se vydáváme po silnici na jih, kde jsou nedaleko od sebe značená dvě pikniková místa. Doufáme, že aspoň na jednom se bude dát přespat.

Piknikové místo u silnice je více než hnusné. Jedná se vlastně o malé bahnité parkoviště a na jeho okraji mezi stromy zarostlý polorozpadlý altánek. Tady bychom vážně spát nechtěli. Odcházíme tedy další půlkilometr po vedlejší silničce k pobřeží, kde je značený druhý, a kde je zároveň značený "starý přístav" (poi). Tady jsme úspěšnější. Samotné piknikové místo není kdovíjak nádherné - jeden altánek nedaleko parkoviště obklopen místy rozbahněnou trávou a nějakými těmi odpadky. Stan se sem ovšem vejde a jelikož na večer a noc předpovídají déšť, tak si budeme moci alespoň uvařit v suchu v altánku. A co určitě stojí za to je moře.

"Starý přístav" jsou dva skalnaté bloky vedoucí do moře a vedle nich plážička s černým pískem. Za rozumného počasí se tu dřív asi dalo přistát s člunem. Dneska by přistání asi bylo dost adrenalínové a stejně tak i koupání (nejen kvůli ceduli "Nebezpečí - žraloci" ). Pořádné vlny (největší odhadujeme ke 3 metrům) se rozbíjejí o skály a zaplavují černý písek na pláži. Drobné kapičky létají vzduchem všude okolo, že občas není poznat, zda jsou z rozbitých vln, nebo zda už se jedná o mrholení přinášející noční déšť.

K večeři se k nám přidává nějaké toulavé kotě, které zde asi žije z tatranek od turistů. Když pak začne pršet, kotě stráví většinu noci snahou dostat se za námi do stanu (nějak mu nestačí spát v předsíňce). Je sice o něco méně hrozivé než krávy, co nám v Mafate prozkoumávali stan, zato je výrazně vytrvalejší.

  • Muzeum vulkanologie je moderně udělané muzeum, které má informace jak o sopkách z celého světa obecně, tak konkrétně o Piton de la Fournaise. Informace působí poměrně solidně, i když třeba v seznamu aktivních sopek z celého světa jsme nenašli některé, na kterých jsme byli (a které aktivní rozhodně byly). Ze solidností muzea je pak trochu v kontrastu jejich 4D kino (za které se platí 2 € navíc), ve kterém vám pustí dětský film s hlavní náplní tobogánové jízdy lávovým tunelem, ale rozhodně se nedočkáte záběru na nějakou zajímavou erupci sopky.