Den 8.
pátek 19. 8.
Výstup na Rondslottet
vzdálenost: 24,1 km, stoupání: 1859 m , klesání: 2163 m
Dnes necháváme stát stany, balíme si do batůžku jen věci na den a vydáváme se na výstup na nejvyšší
kopec Rondane - Rondslottet. V noci poměrně slušně pršelo, ráno je nebe pod mrakem, vrcholky hor nejsou vidět, ale aspoň už neprší.
Cesta vede od chaty Rondvassbu nahoru směrem na Storronden, po 250 výškových metrech se odděluje a pokračuje
velmi mírně údolím mezi hory Storronden a Svartnuten. Tam začíná prudce stoupat do sedla do výšky 1750 m. n. m. Zde se taky
dostáváme na úroveň mraků. Ty sice nejsou tak husté jako ráno, občas se roztrhnou, do západního směru máme chvílemi slušný
výhled i s modrou oblohou, ale na východ toho moc nevidíme a občas jdeme přímo v mracích.
Ze sedla cesta pokračuje prudkým stoupáním po kamenech na vrchol kopce Vinjeronden (2044 m. n. m.) (poi),
odtud prudce spadá o 100 metrů níže (po ještě větších kamenech), aby se nakonec dalším stoupáním dostala až na vrchol
Rondslottet (2178 m. n. m.) (poi).
Z vrcholku bohužel kvůli mrakům nevidíme vůbec nic (Králík s Luckou, kteří nahoru dorazí o půl hodiny později už rozhled mají).
Zpět se vracíme stejnou cestou (okružní cesta by na jeden den byla hodně dlouhá). Počasí se ještě o něco zhorší, začne i drobně mrholit, ale stále to není nic tragického.
Zastavujeme se v chatě, kde si dáme nějaké to kafe. Dali bychom si i něco k jídlu, ale bohužel právě
vaří večeři pro ubytované, takže bychom museli hodinu čekat.
Odcházíme tedy ke stanům a balíme. Chceme dnes ještě ujít pár kilometrů, abychom to další den pohodlně stihli do Otty na vlak.
Při balení opět začne trochu pršet, ale stále nic hrozného.
Jdeme kus po zpevněné cestě a asi po kilometru se odpojujeme na značenou cestu mířící k jihu. Ukazuje se ovšem, že drobné bažiny značené v mapě stranou
od cesty jsou celkem výrazné bažiny přímo na cestě. A jelikož cesta klesá do údolí k vodě, je pravděpodobné, že tam to nebude lepší. Odpojujeme se tedy
od ní, vracíme se na zpevněnou silničku a pokračujeme po ní téměř až k parkovišti Spranghaugen (zde lidé při návštěvě Rondane
nechávají auta a dál chodí buď pěšky, nebo jezdí na kole). Těsně před parkovištěm odbočujeme na cestu podél řeky a začínáme hledat místo na přespání.
Místo nakonec nalézáme přímo parádní na břehu říčky u vodopádu Storulfossen (poi).
K tomu je večer navíc extrémně kýčovitý západ slunce, takže ze stanu je na co koukat.
- V mapách, které používáme, jsou u značených cest uváděny i časy, jak dlouho by cesta měla trvat. Když chodíme na těžko s batohama, tyto časy
většinou nestíháme, ale trvá nám to tak o třetinu déle. Na Rondslottet jdem ovšem na lehko, tak si říkáme, že by časy měly odpovídat.
Nahoru jsou psané 4 hodiny, dolů 2. Příliš se neflákáme a nahoru to nakonec stihneme za 3:45. Cesta dolů nám ovšem trvá téměř 3 hodiny. Přijde nám,
že stihnout to za 2 hodiny by znamenalu dolů po kamenech pomalu běžět.
- Nahoře na Vinjeronden potkáváme skauty, kteří dle svých metodických pokynů nyní i po horách chodí v krojích. Kromě toho nás však
zaujmou především tím, že někteří psychicky neudejchají, že tento vrchol ještě není finální, ale že je čeká ještě další pěknej kopec.