Norsko 2016

Jotunheimen, Rondane

Den 9.

sobota 20. 8.

Cesta do Otty

vzdálenost: 15,6 km, stoupání: 570 m , klesání: 1349 m

Ráno se ještě jednou pokocháme vodopádem a pak pokračujeme dolů podél řeky do Mysusæteru. Řeka tu teče velmi rychle v pěkných peřejích po skalách. Ve vesnici si ještě vydáváme krátkou cestou podél vody, abychom se netrmáceli rovnou po silnici, a udiveně koukáme, neboť vedle cesty se objeví několik obrovských vodopádů (poi). V Čechách by z jediného takového vodopádu bylo obří turistická atrakce, tady jich je několik za sebou a nikde není ani zmínka.

Mysusæteru pokračujeme po značce směrem na Kringsæter, i když to znamená škrábat se opět asi 200 výškových metrů nahoru. Nicméně cesta je to pěkná, chvílemi lesem, chvílemi horskými loučkami (povětšinou zaplavenými vodou), ale rozhodně lepší, než jít celou cestu po silnici. Vylezeme do výšky 1050 m. n. m. a pak už začínáme finálně sestupovat přes Rapham do Otty. Cestu nám zpříjemňují spousty borůvek, jahod, malin a brusinek. A všude je obrovská spousta hub.

Do Otty (poi) dorážíme v půl třetí, 2 hodiny předtím, než nám jede vlak. Zajdeme si tedy do kavárny, převlíknem spocená trička a pohorky definitivně zandáme do batohů. V půl pátý sedáme na vlak, za 3,5 hodiny se ocitáme opět v Oslu a za mírného deště jdem opět do hostelu Anker.

Tentorkát jsme v jedné místnosti se 4 Němcema, ale není to žádný problém. My po rychlé sprše vyrážíme na večeři do indické restaurace, a když se v jedenáct vracíme, Němci akorát vyráží do ulic na noční radovánky.

  • Indická restaurace je zřejmě kvalitní, neboť se sem chodí stravovat celé indické rodiny. Zajímavé je, že zatímco dospělí si dávají indická jídla, děti si rozbalují krabice, co si přinesli z McDonalda.