Norsko 2016

Jotunheimen, Rondane

Den 7.

čtvrtek 18. 8.

Od chaty Doralsater k chatě Rondvassbu

vzdálenost: 17,2 km, stoupání: 1072 m , klesání: 970 m

Ráno je zataženo a vrcholky hor jsou v mracích, ale aspoň neprší. Balíme a pokračujeme údolím proti proudu říčky Døråe.

Cesta vede nejprve po pláni podmáčenými loučkami podél potoka a postupně se začíná velkým obloukem zvedat do údolí mezi horami Storsmeden a Trolltinden. Na začátku stoupání si dáváme drobnou svačinku a při odchodu si všimneme losice která postává kousek od nás se dvěma mláďaty. Pozorují nás, ale na úprk se nechystají. Chvilku se vzájemně pozorujeme a losi si pak raději lehnou a dál si nás nevšímají. My se vyšplháme od říčky do horského údolí, na jehož začátku, jen kousek pod mraky, se naobědváme.

Během oběda to mraky vzdají, vyleze modrá obloha a nám se otvírá pohled na okolní kopce. Skrz kamenité údolí vidíme konečně sedlo, do kterého míříme. Vydáváme se dále údolím podél dvou jezírek, které by si říkali o koupání, kdyby v nich neplavaly zbytky sněhu. Údolím se jde velmi pohodlně až na jeho konec, kde začíná prudké stoupání po velkých kamenech do samotného sedla (poi). Stoupání naštěstí není dlouhé, takže se během půl hodinky dostaneme nahoru. Králík si navíc ze sedla vyběhne ještě na vrchol Storsmeden.

Začínáme zde potkávat víc lidí, kteří sem chodí na jednodenní výlety z Rondvassbu. Chvilku si odpočineme a začínáme sestupovat na druhou stranu sedla, údolím jižně od Storsmedenu až k chatě Rondvassbu (poi). U samotné chaty se opět smí tábořit jen za poplatek, ale pár set metrů od chaty po cestě na Mysusater nalézáme pěkný plácek (poi), který je očividně často k táboření používán. Usazujeme se na něm, vaříme večeři a pozorujeme nádherné barvy, které tvoří hory, mraky a jezero v zapadajícím slunci.

  • Plácek na táboření má jednu drobnou nevýhodu - ať z něj člověk odejde libovolným směrem, dostane se do míst, kam je vidět z cesty či od řeky, kde táboří další lidé. Dojít si na záchod není za světla úplně jednoduché.