Island 2013

Den 6.

čtvrtek 8. 8.

Návrat z Kerlingarfjöllu do Reykjaviku, odjezd na poloostrov Snafellsnes

V noci nám Island ukazuje, že "silný" vítr předchozích dnů byl jen lehký islandský vánek. Fouká tak, že jsme rádi, když stany zůstávají přibližně na svém místě, a do toho solidně prší. Konstantní déšť ráno sice přejde jen v občasné přeháňky, ale vítr neslábne. Kemp se poměrně rychle vylidňuje (většina lidí je tu auty) a my u snídaně v kuchyňce vymýšlíme, co dělat. Původní plán byl odjet autobusem v půl čtvrté a do té doby udělat nějaký menší okruh. Když ale po snídani balíme stany a máme co dělat, aby nám při tom neodlétly, upouštíme i od malého výletu do rokle. Dopoledne tedy trávíme v kuchyňce a v půl druhé sedáme na autobus do Reykjaviku.

Jedeme stejnou cestou opět se zastávkami u Gullfossu a Geysiru. I když vítr je pod horami trochu slabší, počasí je prakticky stejné. Do Reykjaviku přijíždíme v půl osmé a začínáme zjišťovat, jestli se nám ještě dnes podaří půjčit auto. Pobočka na autobusovém nádraží je již zavřená, tak se vše snažíme dohledat a vyřešit přes telefon připojený k wi-fi. Sice to trvá přes půl hodiny, ale nakonec dostáváme rezervaci na auto v Keflaviku (v Reykjaviku už mají všude zavřeno nebo nemají nic k dispozici). V devět sedáme na Flybus a odjíždíme zpět na letiště (což je takhle v půlce pobytu trochu zvláštní pocit).

V autopůjčovně nastává drobný problém, neboť internetové systémy se jim s lokálními synchronizují jen jednou za den, takže o naší rezervaci nemají ani potuchy. Nakonec se ale podaří vše domluvit a za 390 € dostáváme auto na 3 dny. Další zásadní výhodou auta je karta na benzínky N1 s 50 % slevou na kafe, kterou vzápětí využíváme. Náš další cíl je západní poloostrov Snæfellsnes, který chceme zítra prohlédnout. Vyrážíme na něj přes Reykjavik po silnici 1 na sever, pětikilometrovým podmořským tunelem (za 1000,- ISK), kolem jedné v noci se dostáváme na začátek poloostrova a začínáme se poohlížet po spaní. Nakonec je nalézáme na 3 pokus nedaleko za odbočkou silnice 56, kde si ve dvě ráno stavíme stany na plácku vedle typického islandského lesa (tzn. les cca 300 na 500 metrů s několika vlajkami a cedulemi, kdo se na jeho vysázení podílel).

  • Na letišti nás během 10 minut osloví dva lidé, jestli nechceme téměř plné bomby do vařičů. Očividně tu problém "jak se zbavit bomby" řeší poměrně dost lidí a kdybychom na začátku neodjeli tak rychle, možná by se tu bomby daly pořídit.