Den 5.
středa 7. 8.
Kerlingarfjöll, údolí Hveradalir
Dnes se rozhodujeme udělat v kopcích kolečko bez velkých batohů. Počasí je celkem dobré, roztrhané mraky
a lehce fouká. Vyrážíme po značené cestě směrem na Hveradalir a asi 1,5 hodiny zvolna
stoupáme na hřebeny kopců. Tam se před námi otevírá nádherný pohled na členité údolí Hveradaliru,
které je protkané prskajícími fumaroly, kouřícími dírami, teplými potůčky, barevnými svahy a nad tím vším se tyčí několik
sopek a ledovců. Slézáme do údolí a dlouhou dobu pak prolézáme údolíčka do všech možných směrů. Jediná škoda je, že z jedné strany vede až
k údolí silnice, takže tu narážíme na pár skupinek všech možných lidí.
Po obědě chceme pokračovat po cestě ještě kus dále údolím, ale cesty tu vedou zcela jinak než jak jsou kreslené v mapě.
Nakonec na cesty rezignujeme a děláme kolečko údolím zcela bez cest. Občas se tak dostáváme do zajímavých míst, kde
musíme procházet bublajícími potůčky mezi strmými srázy, či naopak přecházíme vrcholky kopců z kamene nalámaného na tenoučké
plátky.
Kolem čtvrté se dostáváme zpátky do střední části údolí na parkoviště s auty a po prašné silnici se vracíme zpět do kempu.
Cestou se nám po levici ukáže ještě jeden pěkný kaňon zaříznutý ve skále s říčkou na dně. Také začne pořádně
foukat a mírně se rozprší, takže večer jsme rádi, že vařit můžeme v kuchyňce a ne před stanem.
-
Je zajímavé, že o této oblasti se málokde dá najít nějaká informace. Průvodce Islandem, který jsme před odletem
pročítali, má o Kerlingarfjöllu jednu jedinou větu, a sice, že je tu restaurace. A přitom to bylo
asi nejhezčí místo, které jsme potkali.