Island 2013

Den 7.

pátek 9. 8.

Poloostrov Snæfellsnes, Reykholt, Hraunfossar, Húsafell

Vstáváme v půl osmé ráno a po snídani pokračujeme dále na poloostrov. Počasí je lepší než včera, i když stále je zataženo a občasné přeháňky nás neminou.

Jedeme do vesničky Arnastapi a asi 2 km před ní narážíme kousek od silnice na skalní průrvu, do které vede cestička. Lezeme do ní a asi 15 minut postupujeme po kamenech v potoce průrvou dále, než nás vodopád definitivně zastavuje. Vracíme se do auta a dojíždíme do Arnastapi (odkud se vydávala Verneova výprava do středu země). My si odtud děláme krátký výlet po pobřežních útesech do vedlejší vesnice Hellnar. Ukazuje se, že díky své délce a náročnosti jde o oblíbený cíl turistů v důchodovém věku.

Nasedáme do auta a pokračujeme v obkružování poloostrovu se zastávkou na úplné špičce, kde kromě majáku a jedné neznámé studně sice nic není, ale jede se tam po velmi klikaté neasfaltové cestě, a se zastávkou v Hellisanduru v malém muzeu rybářství. Pak ještě kousek za Grundarfjörðurem potkáváme u moře celkem nezajímavý horký pramen (u jehož výtoku si ovšem vysokoškoláci musí postavit aspoň malou přehrádku) a tím náš výlet po poloostrově uzavíráme. Po silnici 56 se vracíme na jižní část poloostrova a přes Borgarnes odjíždíme do Reykholtu. Cestou zastavujeme u horkého pramene, kterých je v mapě v okolí značeno kolem 20, ale jedná se o jedno půlmetrové bublající jezírko s hnusným okolím. V porovnání s Kerlingarfjöllem zcela nezajímavé, a jelikož odhadujeme, že ostatní na tom budou podobně, k dalším už ani nezajíždíme. Zastavujeme pouze u pramene nedaleko křivotky silnic 50 a 518, který patří mezi nejvydatnější na Islandu. Proto ho také hned na místě cpou do trubky a odvádějí 70 km daleko, kde s ním vytápí města.

Do Reykholtu přijíždíme po sedmé a celá vesnice je liduprázdná. Koukáme na plánky významných míst (tedy kde tu co kdysi bylo, ale teď už není) a na bazének, ve kterém se koupal Snorri Sturluson. Tím je kulturně poznávací činnosti učiněno za dost a my pokračujeme do kempu v Húsafellu. Cestou se ještě stavujeme na vodopádech Hraunfossar a Barnafoss (hned vedle sebe), ale na rozdíl od fotek, kde mají zcela modrou barvu, jsou nyní úplně šedé. Asi jsme tu za špatných vodních podmínek.

V půl deváté dorážíme do kempu. Je to poměrně luxusní kemp zaměřený hlavně na obytňáky. V rychlosti stavíme stany a vyrážíme do bazénu, který má otevřeno pouze do desíti. Zde nejde o nějaký z kamenů poskládaný rybníček, ale o 4 bazény (2 větší s vlažnou vodou a 2 malé s horkou), tobogán, šatny, sprchy, atp. A také se vstupným (650,- ISK). Na hodinu se nakládáme do teplé vody a poté si jdeme udělat večeři. Jelikož prší, tak ve čtyřech večeříme v kufru relativně malého auta.