Den 9.
Neděle 8. 9.
Po ránu je celkem pěkné počasí, ale stejně jako jiné dny nám dlouho nevydrží. V 9:00 nasedáme do autobusu a ten
nás odváží do
"Vizzavony"
(910 m), kde se po GR 20 vydáváme dále. Batohy jsou sice výrazně těžší než předchozí den,
ale lesní cesta, po které jdeme, je velmi pohodlná a příjemná. Nejprve nás vede do dlouhého, ale ne nepříjemného kopce
až do sedla
"Bocca Palmente"
(1647 m). Kousek před kopce doplňujeme vodu z pramínku, a potom jdeme dále po úbočích kopců
celý den po relativní rovině.
Ke konci dnešní šestnáctikilometrové trasy nás pak čeká ještě jedno menší stoupání na horskou silničku a o kus dál
již přicházíme do zimního střediska s chatou
"Bergeries de Capannele"
(1586 m), u které dnes spíme. Místo nás
nijak nenadchne. Spíme na kamenitých cestičkách a všude se povalují kusy drátů a jiný bordel. Od čtyřech hodin opět
prší, což nás donutí budovat nejrůznější vodní díla, neboť voda se do tvrdého povrchu vůbec nevsakuje a teče nám do stanů. Večer se scházíme v místní
hospodě, která je sice příjemná tím, že je to pod střechou, ale personál není příliš ochotný a říká nám, že nemáme moc
pít. Prý mají špatnou zkušenost s Čechy.
- Sylvě se při dnešní chůzi začla také rozpadat bota, takže Petr nyní už nešije sám. Prý se to ve dvou lépe táhne.
Navíc je Petr už v šití úplný mistr a Sylvě vysvětluje, které chirurgické stehy jsou na boty nejlepší.
- Poté, co Honza postavil stan, vyskočil na něj zevnitř Terčin včerejší pavouk. Asi se mu už v nížinách nelíbilo
a zatoužil po horské rekreaci. Zde ho ovšem jeho autobus odnáší daleko od stanu, a tak musí zbytek cesty po vlastních
nohou (aspoň jich má na to lezení hodně).
- Chvilku po nás se na protějším plácku sjezdovky objevuje pět stejných stanů, ve kterých sídlí nějaká skupinka
Belgičanů. Ty nás ode dneška provází již celý zbytek trasy, ale s jejich ohromnou rychlostí zvládnou každý den
dorazit až po nás a je pak zajímavé pozorovat, kde všude se dá postavit pět stanů.