Den 10.
Pondělí 9. 9.
Ráno vycházíme v 8 hodin za krásného počasí, které nám po dlouhé době vydrží celý den. Po chvíli chůze po rovné pěšince
slézáme z kopce podél potoka až na horskou silnici. Z ní však záhy odbočujeme a jdeme po obdobné cestě jako předchozí
den. Cesta nás vede přes dvě mělká údolí s potůčky uprostřed a pak přes travnaté pláně dolů k můstku přes větší potok.
Od něj pak přes malý hřebínek sestupuje až do sedla
"Col de Verde"
(1289 m).
Do sedla přicházíme kolem poledne, a tak rádi využíváme místní venkovní restaurace, kde si kromě vlastních zásob
dopřáváme i nějaké saláty a jiné nabízené pochutiny. Sluníčko pěkně svítí a my se na dřevěných lavičkách vyhříváme
asi hodinu. Pak nás čeká dlouhý a náročný kopec do sedla
"Bocca d´Oru"
(1840 m), jehož náročnost vzrůstá s pražícím
sluníčkem. Ze sedla nás zato čeká už jen 15 minut chůze po rovině, abychom dorazili k dnešnímu cíli cesty – chatě
"Refuge de Prati"
(1820 m).
Přicházíme tam kolem půl čtvrté a notnou chvíli se pak ještě válíme a opalujeme na sluníčku. Je to zcela nová
chata, která se ještě dodělává. Před ní je velký travnatý plácek, který ohraničují macchiové keře a malé skalky.
Mezi stany se tu popásá několik koní a mezi tím chodí jeden žebrající pes. Prostě krásná horská idyla. Když si pak
v chatě kupujem dobrý bílý chléb (za 1,8 €) a flašku vína (za 4 €), je naše spokojenost maximální. Škoda jen, že
tu mají jen jeden stoleček na sezení, a my tak musíme večer trávit ve stanu. Tam je na druhou stranu alespoň trochu
teplo, neboť venku teplota klesá značně dolů. Ale i přes zimu se před osmou hodinou někteří z nás vypravují na nedaleký
kopec, aby se podívaly na západ slunce.
- Cestou se Honzovi utrhl jeden popruh u batohu. Ukazuje však, že režná nit se dá uplatnit nejen na boty, ale
i na batoh, a po chvilce snahy ji přišívá zpátky.
- Sylva v poledne vzdává boj s cvočkem u boty, který ji neustále tlačí, a nožem se ho zbavuje navždy. Bota s dírou
uprostřed sice působí zajímavě, ale je asi výrazně pohodlnější.