Vladimír Laš

Den 3.

Pondělí 2. 9.

Ráno vstáváme ještě za tmy, opouštíme cyklisty a v 7:30 odjíždíme autobusem do hor. Po křivolakých silničkách se za dvě hodiny dostáváme do horského střediska "Haut Asco" (1422 m). Tam se loučíme s autobusem, bereme batohy na záda a vydáváme se po bílo‑červených značkách GR 20.

Stoupáme chvilku podél lyžařských vleků a pak kráčíme cestičkou po úbočí až k prameni potoka. Obloha je zatažená, tak nám alespoň není při výstupu příliš vedro. U pramene si dáváme krátkou pauzu, po které se drápeme vzhůru po skalách až do sedla "Bocca Minuta" (2218 m). Odtud sestupujeme strmým žlebem po řetězech a skalních deskách o 240 m dolů, abychom se po druhé straně údolí obdobně prudkým kopcem drápali po žebříku a řetězech do sedla "Capu di a Crucetta" (2196 m). Přechod přes toto údolí nám trvá hodně přes dvě hodiny.

V sedle si dáváme pozdní oběd, po kterém začínáme sestupovat po mírnější cestě dolů. Za hodinu se dostáváme k  "Refuge de Tighjettu" (1640 m) a za dalších 30 minut sestupu přicházíme k  "Bergeries de Ballone" (1440 m), u níž dnešní cesta končí. Stavíme si stany na pláccích ohraničených kameny, což se zřejmě nelíbí zdejším kravám, které se na nich rády povalují. Takto se musí povalovat mezi stany. Chvilku po příchodu se přes nás přežene mírná přeháňka, ale večer už je obloha zase jasná.