Vladimír Laš

Den 14.

Pátek 13. 9.

Ráno vstáváme poměrně brzy, neboť už v osm hodin odjíždíme. Stany balíme tak mokré, jak jsme je nikde v horách neměli. Cyklisty necháváme na místě akorát s kolama a autobus nás veze přes "Porto‑Vecchio" stále na jich až do "Bonifacia" . Než se jdeme kouknout do města, tak se všichni vypravujeme na výlet lodí (za 8 €). Ta nás veze kolem celého poloostrova, na němž město leží, a my si tak můžeme prohlédnout osmdesátimetrové útesy, Královské schody, Dračí jeskyni a spusty dalších věcí. Vyjížďka trvá přibližně hodinu a po ní se vypravujeme nahoru do města prohlédnout si malé křivolaké uličky.

V jednu hodinu se scházíme u autobusu a po východním pobřeží jedeme až do kempu u městečka "Solenzara" . Tam na nás už čekají cyklisti. Říkají nám ale, že personál v kempu z nás neměl vůbec žádnou radost, že tu žádnou skupinu Čechů něchtěli a že je museli přemlouvat, aby nás tu nechali. V kempu nesmíme navíc dělat spustu podivných věcí, přemísťovat nějaké špalky, věšet nic na stromy a podobně. Stavíme si tedy stany a pozorujeme oblohu, která se začíná podivně černat.

Po chvilce odpočinku se scházíme na pláži. Je sice zima a fouká studený vítr, přesto někteří vlezou do moře, které je naopak docela teplé. Zato na břehu je lepší sedět v bundách. Popíjíme víno, vyprávíme si o všem možném a říkáme si, jak se nám to válení na pláži pěkně vydařilo. Obvzláště, když po chvilce začíná velká bouřka. Zalézáme tedy do stanů a čekáme, až přejde.

V půl sedmé se vydáváme do městečka, zalézáme do nejbližší pizzerie a tam si dáváme pořádnou večeři. Jídlo tu mají výtečné a my se v půl jedenácté spokojeně vracíme do kempu.