Den 8.
sobota 20. 5.
Tokyo
Dnešek se rozhodujeme strávit v Tokyu. V 8:40 odjíždíme autobusem na Ueno,
odkud se nejprve vypravujeme metrem k chrámu Sensoji. Před ním je dlouhé tržiště s ohromným
množstvím lidí. Prodereme se skrz dav až do chrámu. Tam množství lidí rozhodně neslábne (cizinců tu
kupodivu není příliš). Rozhlížíme se po chrámu za zvuku cinkajících peněz padající do obrovské pokladny.
Z chrámu se vypravujeme zpět na Ueno, resp. do parku vedle. Tentokrát jdeme pěšky, ale brzy
poznáváme, že to nebyl dobrý nápad. Ačkoliv jsme metrem jeli jen 3 stanice a na mapě je to kousíček,
cesta nám trvá skoro hodinu (i když nejdeme zcela přímo). Vzdálenosti v Tokyu jsou holt
skutečně velké. Zato však cestou potkáváme Blue Wave Inn. V parku se rozdělujeme - Terka
jde do národního muzea, zatímco my míříme do zoo. U vstupu se setkáváme zase s jednou ukázkou japonské
zaměstnanosti (na které narážíme všude možně) - u vchodu je několik automatů na lístky s celkem jasnou obsluhou.
Přesto vedle stojí Japončík, který nám ukazuje, které tlačítko stisknout, kam hodit peníze a kde si vzít
lístek. V zoo nás zajímá především Panda velká (toto je údajně jediná zoo na světe, kde ji chovají), i když
se vyvaluje ve výběhu a ani se nepohne. Zbytek zoo není nijak zázračný, zaujmou nás snad jen lední medvědi,
kteří aspoň nejsou tak líní.
Ze zoo jdeme pěšky na Akihabara station do obrovského osmipodlažního obchoďáku
s elektronikou. Petr si jde koupit krytku na objektiv a pár dalších vychytávek k foťáku a my zatím okukujeme
nejrůznější hračičky. Před půl třetí odjíždíme na Tokyo station, kde máme sraz s Terkou.
Pak vyrážíme do Ginzy - největší obchodní čtvrti v Tokyu. Tady teprve
vidíme, co je to velkoměsto. Obrovské skleněné budovy, davy lidí a aut na ulicích, neony, obchody atd.
Motáme se ulicemi a zíráme. Nakonec dojdeme až k divadlu Kabukiza, kde zjišťujeme, jak
je to se vstupenkami na jednotlivá jednání (celá hra trvá přes 4 hodiny, ale lze jít na jednotlivá
jednání zvlášť). Večer začínají v 18:20 a 19:10. Máme tedy ještě čas zajet se na Tokyo
kouknout z výšky.
Vracíme se na nádraží a
"okružní"
linkou odjíždíme na stanici Shinjiuku (nejrušnější
stanice světa, za den tu projde 3,5 mil. lidí). Odtud se vydáváme k Tokyo Metropolitan
Government - 45 patrové budově, která má nahoře vyhlídku. Při vylézání ze stanice máme pocit, že
jsme v jiném městě. V Ginze pražilo sluníčko a bylo pěkné vedro, zatímco tady je naprostá
tma, silný vítr a žene se pořádná buřina. Vejdeme do mrakodrapu - ve vchodu nás kontrolují, nemáme-li
bomby - a výtahem vyjedeme nahoru (ve výtahu se smějí
"pod"
Jehlíkem a zkouší, jestli dosáhnou
do výšky jeho hlavy). To už venku řádí průtrž mračen a výhled je tím pádem mizerný. Dlouho se tady nezdržujeme
a vracíme se zpět na zem. Deštěm probíháme do podchodu stanice a rozhlížíme se po nějakém jídle. Nakonec
nacházíme v obchoďáku patro plné restaurací. Vybíráme jednu a dáváme si dobrou obědo-večeři s výhledem do
mokré ulice (ceny jsou cca 1200 - 1400 ¥ za jídlo).
Pak odjíždíme zpátky k divadlu a stoupáme si do fronty. Po půl hodině otvírají vstup, dáváme
900 ¥ za lístek a jdeme za kulturou. Divadlo je na první pohled velmi zajímavé, ale když tomu
člověk nerozumí, přeci jen to není úplně ono.
Před devátou odcházíme z divadla, odjíždíme na Tokyo station, a tam v téměř opuštěných
chodbách nalézáme restauraci, kde si dáváme luxusní pohár. V 10:40 sedáme do posledního JR busu
a odjíždíme na kutě.