Den 7.
pátek 19. 5.
Zaō-san
Vstáváme ve 4:30, sedáme do auta a odjíždíme na sever. Nebo se o to alespoň snažíme, ale na šílených japonských silnicích
netrefujeme správnou silnici už v Tsukubě, takže se po třech hodinách bloudění do ní vracíme a vyrážíme
nanovo (Petr si alespoň bere návleky, které si zapomněl). Napodruhé najíždíme raději rovnou na express way a upalujeme
na sever. Čekáme, kdy přestane pršet a počasí se začne zlepšovat, ale nic - leje a leje. Na oběd zastavujeme
v 7 eleven (místní sámošky, které jsou na každém kroku a kde i ohřívají jídlo v mikrovlnce). Od Petra se tu také
dozvídáme, že v automatech na pití, u kterých jsme si mysleli, že jsou jen na studené nápoje, mají i teplý čaj v petkách
a kafe v plechovkách.
Po obědě serpentýnama vyjíždíme vzhůru až na odbočku kousek pod Zaō-sanem, kde začíná placená
silnice. Stále dost prší. Oblíkáme se do bund a vyrážíme po cestě vzhůru. Zanedlouho přicházíme na místo, kde končí silnice
a je zde vyhlídka do okolí. Z vyhlídky vidíme kromě cedují ještě asi 2 metry za zábradlí. Pokračujeme po cestě dál k vrcholu,
ale počasí se ještě zhoršuje. Jsme pěkně promáčení a vidět je prd. Neznámo jak daleko od vrcholu (dle mapy už
ne příliš) se otáčíme a vracíme zpět.
U auta ze sebe sundaváme mokré hadry, sedáme dovnitř a přemýšlíme, co dál. Nakonec vyrážíme k jihu s tím, že když se zlepší
počasí, zůstaneme u Bandai-san (sopka o něco více na jih), a když ne, tak se vrátíme až do Tsukuby.
Cestou sice potkáváme v jednom místě sluníčko, ale o kus dál už zase leje jak z konve, takže nakonec pokračujeme po
silničkách zpátky domů. Dorážíme až po půlnoci.