Vladimír Laš

Den 3.

pondělí 15. 5.

Nikkō, začátek výstupu na Nantai-san

V osm ráno nás Petr odváží autem na nádraží (JR je asi 7 km daleko). Odtamtud odjíždíme courákem do Uena (v Tokyu), kde po chvíli pátrání nalézáme Shinkansen do Utsunomiye. Na nádraží je vskutku rušno. Z jedné koleje odjíždí Shinkanseny každé 4 minuty. Člověk musí podle správných čar a světelných tabulí stát na místě, kde zastaví jeho dveře, aby nemusel procházet vnitřkem vlaku. Po 45 minutách jízdy přestupujeme v Utsonomiyi na "Nikkō line" a courák nás po další třičtvrtěhodině vysazuje v Nikkō.

Jak jsme si přečetli v průvodci, Nikkō je jedna dlouhá nudle vedoucí od nádraží k chrámům. Projdeme jí, cestou se stavíme v sámošce a koupíme něco k snědku. Na konci městečka pak poobědváme u starodávného mostu, který si člověk může za 300 ¥ přejít. Po jídle vylézáme kousek k chrámům, ale v pokladně se dovídáme, že mají otevřeno je do 16:30. Na hodinu a půl se nám dovnitř nechce, a tak procházíme je volně přístupnou část a zbytek necháváme na zítřek. Dnes se rozhodujeme vyjet nahoru k jezeru Chūzenji-ko a zkusit vylézt alespoň kus cesty na Nantai-san. Na místní autobus nám sice railpass neplatí, ale jít 10 km k jezeru s převýšením přes 700 m by se těžce nevyplatilo. Nasedáme tedy do busu (nahoru k jezeru stojí cca 1000 ¥), který stoupá serpentýnami tak úzkými, že zde mají zvláštní silnici nahoru a zvláštní dolů. Zajímavý je také systém placení - při nástupu si člověk vezme papírek s číslem stanice. Ve předu v autobuse je světelná cedule, na které se píše, ze které zastávky se kolik platí při výstupu a cena se každou stanici upravuje. U řidiče je pak velice legrační "hrabač" na peníze, kam se musí nasypat přesná částka.

Od autobusu jdeme kus podél jezera (na kterém jsou naprosto příšerné lodičky-labutě), a pak začínáme šplhat vzhůru na sopku. Chvilku po začátku výstupu se nad námi začnou míhat opice. Nicméně na snahu vyfotit je reagují pouze útěkem. V sedm se setmí a my začínáme hledat místo na stan. Nikde v okolí však není šance. Teprve v osm nalézáme "emergenci" boudu, která je celkem slušná a dá se v ní přespat. Večeříme jen pár drobností ve spacáku a usínáme.