Den 6.
čtvrtek 13. 8.
Ruffignac, Vesnice Madeleine, Campagne
Vstáváme už chvíli po sedmé, v nedaleké bagetérii si kupujeme něco k snídani a pak ujíždíme k jeskyni Rouffignac (poi)
(asi 40 min jízdy), abychom tam byli v půl deváté. V devět se jeskyně otvírá, na den tam mají 550 vstupenek a jelikož se nedají koupit předem,
je při včasném příjezdu velká šance se tam dostat. Před námi už stojí asi 20 lidí, ale i tak dostaneme bez problémů lístky do druhé
skupiny na 9:30. Aspoň se stihneme nasnídat.
V jeskyni sedáme do vláčku a asi hodinu nás vozí sem a tam a ukazují rytiny a malby mamutů, bizonů a dalších zvířat. Venku zatím prší, což je
nám v jeskyni poměrně jedno. Když vylezeme ven, je téměř po dešti.
Sedáme do auta a odjíždíme do Tursacu, kde si jdeme prohlédnout vesnici Madeleine (poi)
- středověkou vesnici zasazenou pod velký převis. Pak přejedeme do Les Eyzles de Tayac - vesnici Cromagnoského člověka, ale vzhledem
k množsví turistů a nemožnosti jakkoliv zaparkovat jen projedeme, za vesnicí se na parkovišti najíme a pokračujeme do
Campagne (poi).
Tam si v kavárně dáme paličinku a kafe, projdeme se zámeckým parkem (ve kterém je i neolitická zahrádka), vylezeme po dlouhých schodek k jeskyni nad zámkem, a pak jdeme na pětikilometrový výlet do lesa
na zámkem (cestou narážíme na archeologii kopající jakési kameny vyházené z pole).
Po návratu zpět se ještě na chvilku zastavíme o pár kilometrů dál v Saint-Cyprienu (poi)
a po půlhodinové procházce a nákupu jedeme do Berbiguières, kde máme přes AirBnB ubytování (poi).
Jedná se o jakýsi satek na samotě, kde majitelé v kamenném domě pronajímají 3 poměrně luxusní pokoje (a jeden stan), vaří k tomu snídaně a za domem chovají osla.
Vybalujeme si věci a jedeme ještě do nedalekého Siorac-en-Périgord, kde si chceme dát večeři. Ve vesnici ale chcípl pes a nic solidního
tu nemají. Nakonec vedle supermarketu nalézáme pizzerii, kde mají slušné těstiviny (a díky covidovým opatřením tu musíme chodit po šipčičkách na zemi).
Pak se vracíme k domečku a na zahradě popíjíme víno.