Francie 2020

Jura, Massif Central, Vosges

autoevropa

Den 5.

středa 12. 8.

Le plateau du Guéry

Na dnešek nemáme moc dobře vymyšlený plán. Zvažujeme vyrazit na další dvoudenní výlet, ale vzhledem k předpovědi, podle které se mají střídat vedra a bouřky, nám to nepřijde jako příliš dobrý nápad. Nakonec vyrážíme do sedla Guéry (poi), že uděláme jednodenní kolečko a pak se uvidí.

V sedle nejprve obdivujeme výhled na sever do údolí mezi dvěmi skalami. Pak se vydáváme na jih k jezeru Guéry a podél vodopádu Cascade Des Mortes De Guéry (poi) na západ. Vylezeme na náhorní lučiny, po kterých se pohybujeme až do konce výletu. Na nich se v různých intervalech pohybují skupiny krav a turistů. A fouká tu prudký vítr. I tak vylézáme na Puy du Loup (poi) (kde stojí jakýsi betonový altánek, co proti větru vůbec nechrání) a po hřebeni se přesunujeme do Col de Saint Laurent.

Zde chvilku uvažujeme, jestli vítr nezvdáme a neslezeme do údolí, což by byla cesta sice delší, ale v závětří. Pak si ale řekneme, že to není ještě tak hrozné a že cestu zpátky nahoře zvládneme. Slezeme na jih na červenou GR a po ní se vydáváme zptáky.

Nejprve musíme vylézt na Puy Gros a přejít po hraně kopce na druhou stranu. Tam se nám teprve počasí snaží vysvětlit, že jsme sem neměli lézt. Vítr na hraně kopce fičí tak, že to s námi po cestičce hází tam a zpátky a k tomu prší. Ne moc, ale v takovém větru kapky připomínají spíš kroupy a pravou půlku těla máme brzy promáčenou i přes nepromokavé bundy. Pořád jsme na tom lépe než většina francouzů okolo - ti si na krátký výlet po hřebenech berou maximálně mikiny. Za 15 minut slezeme na druhé straně z hrany kopce dolů a postupně se schováme za další kopečky, čímž vítr téměř zmizí.

Zbytek cesty k jezeru už je pohodový. U jezera si dáme pozdní oběd, sedneme do auta a vymýšlíme kam dál. V tomhle střídavém počasí se nám tu na noc zůstávat nechce a vypravujeme se tedy dále na východ do nějakých pravěkých jeskyní. S ubytováním je to ale už trochu horší - na poslední chvíli seženeme jen hotel v řetězci Première Classe u města Périgueux (poi).

Přejezd k němu zabere 2,5 hodiny a hotel vypadá dle očekávání - prefabrikované miniaturní pokojíčky, kde se dá jen leže na posteli. Večer se ještě pokusíme o výlet do města, ale cestou k němu se spustí taková průtrž, že ani nevylezeme z auta. Jen při návratu se zajdeme najíst do Mekáče a říkáme si, že je dobře, že teď nejsem někde ve stanu.