Den 10.
Pondělí 19. 8.
Ráno balíme všechny věci, které nám ještě zbyly, a sestupujeme dolů k
"Lago di Nambino"
, kde už se
pomalu začínají oběvovat jezerní povaleči. Slézáme dále po cestě 217 až na silnici vedoucí do Madonny. Po
ní se dostáváme až do centra městečka, kde se rozvalujeme na našem známém místě u jezera. Nakupujeme si
oběd a při jídle se vyvalujeme na sluníčku a pozorujeme rybáře, kteří s jezírka tahají jednoho čudla za druhým.
Jestli to tu takto vypadá každý den, tak sem ryby musí přivážet náklaďákem po tunách. Potkává tu dva lidi z našeho
autobusu, kteří říkají, že ve dvě hodiny jedou do Carisola autobusem.
V půl druhé se zvedáme a vypravujeme se údolím na jih směrem na Carisolo. Kráčíme po vedlejší silnici
mezi spoustou hotýlků a rekreačních chat a dostáváme se asi 2 kilometry pod Madonu. Tam však je na cestě
staveniště a nedá se projít dále. Musíme tedy vylézt vzhůru na hlavní silnici, která je velmi rušná a
vyhlídky na pěknou procházku jsou mizivé. Při pohledu na nedalekou autobusovou zastávku dlouho neváháme
a rozhodujeme se pro autobus. Ten přijíždí za několik málo minut. Vylézá z něj mírně nabručený Ital
(jako každý Ital) a brblá něco
o blbcích, kteří autobusem mířícím do Milána jezdí jednu zastávku. Naštěstí mu příliš nerozumíme a jsme
rádi, že se za 1,30 € svezeme krásně klimatizovaným autobusem až do Carisola.
Tam se rozvalujeme na travičce vedle parkoviště, odkud máme večer odjíždět, a koupeme se v říčce,
která protéká hned vedle. Pak nás už čeká jen výlety po malinkatém městečku za zmrzlinou a jinými
potravinami, krátká vycházka na dětské hřiště, kde je sice několik zajímavých prolézaček, ale pod návaly
dětí nejsou příliš vidět, a klasická večerní přeháňka, kterou trávíme pod nedalekým mostem.
Za pět minut osm přijíždí Jenda se svým autobusem, každému dává tradiční makovec, a pak nás bez problémů
odváží zpět do Brna.