Den 9.
Neděle 18. 8.
Ráno se probouzíme v osm hodin vedrem, neboť hned od rána na naše stany svítí sluníčko. Někteří odvážní se
po ránu koupou v ledové vodě, ale o delším pobytu ve vodě nemůže být ani řeč. Po snídani se
vypravujeme na cestu kolem 5 jezer (
"Giro dei 5 Laghi"
). Po cestě 217 se dostáváme k
"Lago Nero"
,
ve kterém sledujeme
krásné pulce ve všech stádiích vývoje. Od něj se škrábeme dále do kopce až k
"Lago Serodoli di sopra"
,
u kterého se chvilku vyvalujeme a dáváme si něco menšího na zub. Pak odbočujeme na cestu 232 a dostáváme
se až k
"Lago Lambin"
, kde si na prosluněné travičce dáváme oběd a kratšího šlofíčka.
Poté začínáme sestupovat kolem jednoho menšího jezera dlouhou zarostlou cestičkou 269 až k nejníže
položenému
"Lago di Nambino"
, které se tak trochu podobá Máchovu jezeru. Všude kolem něj se na dekách
rozvalují Italové, v občerstvení se chladí pivko a všude pobíhají vřískající dětičky. Dlouho se zde nezdržujeme
a po cestě 266 začínáme stoupat o 400 metrů výše až k našemu tábořišti.
Dostáváme se tam již kolem třetí hodiny a zbytek odpoledne se tedy věnujeme převážně odpočinku. Stavíme
přehradu u výtoku z jezírka, čímž jeho hladinu zvedneme asi o 20 čísel a jeho vzhled o pár čísel zhoršíme.
Sedíce kolem jezírka pak likvidijeme poslední zbytky laskomin, které ještě najdeme v batohu a večer po
klasické odpolední bouřce likvidujeme i poslední zbytky šturmu, kterého už je skutečně pomálu.
- Flix v předtuše konce zájezdu začíná mít obavy, že by mu doktoři po návratu do Prahy rozbili ještě druhé
koleno, když by viděli to první, a tak se rozhoduje léčit se celý den u stanů.
- Míše dnes také není nejlépe, a tak jen pomalu vychází k prvnímu lakulu a pak se vrací zpátky. Nijak
nespěchá, a tak zpět ke stanům doráží jen o hodinu dříve než ostatní.
- Hálí s Věrou si u druhého lakulu vyhlídnou pěkný špičatý kopec (pravděpodobně
"Cima di Val Gelata"
),
ke kterému se sami vypravují. Až nahoru se ovšem nedostávají, neboť poslední špička je už prý těžší lezení.