Vladimír Laš

Den 6.

středa 15.9.

od jezera Pogmagangál k jezeru Kachygel

Králík si nařizuje budík na 7:15, aby mohl vyfotit Ararat při východu slunce. Mobil však v noci chytá nějaký jiný čas, přeřizuje se a Králík vybíhá s foťákem už ve čtvrt na pět. Jelikož slunce ještě nesvítí, zalézá zpět a za čtvrt hodiny to zkouší znovu. Pokus opakuje pravidelně až do rána. Nasvícení Araratu se však stejně nekoná, i když počasí je stejné jako včera (tedy polojasno).

Vyrážíme až chvíli před jedenáctou, ale na dnešek máme celkem krátkou trasu. Chceme se dostat ke dvěma malým jezírkům asi 3 km severovýchodně od jezera Kachygel (КахыгелЬ). Nejprve přecházíme po hrázi jezera Pogmagangál a na kopečku na jeho severní straně si prohlížíme jakési menhyry (údajně středověké Dračí kameny), které jsou ovšem zasazené v betonu. Pak pokračujeme severně a severovýchodně podél umělého koryta, které jezero napájí. Po třech kilometrech (během kterých si prohlédneme jeden malý hřbitov) se dostáváme do širokého údolí se spoustou krav. Přecházíme jej na severní stranu a obracíme se po cestě směrem na západ. Dáváme si sváču, když čekáme, než velké stádo ovcí přejde přes cestu. Pak pokračujeme asi 3 km a než cesta začne silně klesat, dáváme si oběd (díky spoustě času vaříme i polední kávičku).

Po obědě jdeme ještě asi kilometr a pod jedním kopcem se dostáváme doprostřed jurt. Ihned se na nás sesype několik psů a několik lidí, kteří nás zvou na kafe. Odvádějí nás do jednoho stanu a přinášejí židle a stůl. Dostáváme placky s tvarohem, sýr a kafe, my vytahujeme alespoň čokoládu. Po nějakém čase dojde i na vodku a naší whisku. Za dvě hodiny se musíme zvednout, naštěstí dojde láhev vodky, tak se nabízí čas k útěku. Jdou nás doprovodit na kopec a tři z nich i dále. Vyzvýdají, kdo z nás je svobodný, a pak se ptají, jestli se v Čechách učíme karate. Odpovídáme, že čtyři z nás se učí taekwondo. Po chvíli se s námi loučí (těžko říci, jestli na základě předchozích odpovědí) a my pokračujeme dále.

Jelikož je už po páté hodině, nejdeme k jezírkům, které bychom mohli dlouho hledat, ale rozhodujeme se spát někde u jezera Kachygel. Na severovýchod od něj je značený pramínek, chceme to zkusit u něj. Místo po cestě to nyní bereme napřímo, což se vzhledem k množství drobných kopečků tentokrát příliš nevyplácí, ale za dvě hodiny jsme u jezera.

Pramínek tu je, ale je na kraji vesničky. Tady už nejsou jen stany, ale "domečky" postavené ze všeho možného. Nabíráme tu alespoň vodu a odcházíme na druhou stranu jezera pod hráz, kde je slušný plácek na stany. Voda v jezeře je dost hnusná, na pití to není, ani na vaření. Naštěstí k pramínku to není tak daleko. Večer tu je krásně zbarvený do červena.