Den 4.
pondělí 13. 9.
výstup na Aždahak, cesta pod Višapsar
vzdálenost: 14 km, stoupání: 496 m, klesání: 631 m
Vstáváme už v půl osmé, akorát když vychází sluníčko. Je čistá obloha, ale fouká vítr. Za dvě hodiny vyrážíme
na cestu. Sejdeme na úpatí sopky a obcházíme ji z východní strany, kde je pozvolný hřeben. Po něm vylezeme až
na východ od vrcholu do výšky cca 3400 m. n. m. Tady necháváme batohy a nalehko vylézáme posledních 200 m
na vrchol Aždahaku (Аждаак) - 3596 m. n. m., kam dorážíme v poledne. Už cestou se nám ukázal pohled na východní stranu na jezero
Sevan, jehož zadní stranu jde v oparu spíš vytušit. Na vrcholu je krásný výhled do všech stran a navíc na nádherné
jezero v kráteru. Jihozápadně od nás z oparu vyčnívá obří hora se zasněženým vrcholem, až později zjišťujeme, že
je to Ararat.
Scházíme do kráteru a obcházíme jezero. Na druhé straně cvičíme vrcholové Čchondži a Hvarang a někteří zvládnou i vlézt
do ledového jezera. Pak dokončíme okruh kolem kráteru a slezeme zpátky k batohům. Cestou dolů si ještě vyhlídnme místo,
kam bychom chtěli dnes dojít (jezero (3083 m. n. m.) pod skalní stěnou asi 1 km jihozápadně od sopky
Višapsar (Вишапсар).
S batohy slezeme ještě o pár metrů níže na jihozápad pod zbytky sněhu, kde v louce potkáváme krásný potůček. U něj si
dáváme pozdní oběd. Podél potoka pak pokračujeme plání dolů a obcházíme sopku Nazeli (Назели) severní
a východní stranou. Po dvaceti minutovém nepohodlném traverzu se dostáváme na obrovskou pláň svažující se k východu,
na které stojí množství jurt. Přejdeme pláň k jihu a poslední kilometr stoupáme pod skalní stěnu. Tam nalézáme
jezírko, které je ovšem totálně zarostlé, zelené a plné žabiček. Pít se nedá ani po převaření. O kus dál naštěstí
nalézáme plácek s malým potůčkem tekoucím ze zbytků sněhu a mizícím uprostřed loučky, u kterého zůstáváme na noc.