Vladimír Laš

Den 9.

pátek 2. 12.

Flix ráno vstává v sedm a pracuje na dizertaci. My vylézáme o dvě hodiny později a teprve pořádně zjišťujeme jak vypadá kemp. Je tu zajímavé rostlinstvo ve kterém se prohání papoušci. Dojíždíme pár kilometrů k ledovci Perito Moreno, kde si nejprve kupujeme lístky na vyjížďku po jezeře kolem ledovce (25 $ za osobu) a v hodině a půl, která nám do vyjížďky zbývá, jdeme na vyhlídku.

Ledovec je skutečně monumentální. Délka přes 400 km, výška nad hladinou jezera 80 m. Napjatě očekáváme, jestli se z něj skutečně ulomí "kus velký jak lokomotiva" . Těžko říct máme-li kliku nebo je-li to tu běžné, ale po chvilce se z něj odlamuje kus velký ne jako lokomotiva, ale jako deset lokomotiv. S rachotem se zřítí do jezera a udělá dobrou vlnu. Než odejdeme, ulomí se ještě pár "medvědů" .

Výlet lodí trvá asi jednu hodinu a povozí nás podél ledovce tam a zpátky mezi plovoucími krami. Opět máme štěstí a vidíme spadnout dlaší kus velikosti několika lokomotiv. Loďku to pěkně pohoupá. Po vyjížďce nasedáme do auta a vracíme se do El Calafaté. Flix odchází na Internet odeslat práci a my si zatím prohlížíme městečko a koukáme na předražené tykve. Sem už pronikl turismus se vším všudy.

Z El Calafate pak odjíždíme zpět cestou, kterou jsme přijeli a teprve u jezera Viedma odbočujeme opět do národního parku Los Glaciares, tentokrát do jeho severní části do městečka El Chaltén. Už při příjezdu se před námi tyčí Fitz Roy s několika věžemi v okolí. Projíždíme městečkem a ubytováváme se v kempu na druhém konci.

El Chaltén je čistě turistické město (založené v 80 letech 20. století jako vojenská základna). Ačkoliv aut tu příliš není, v kempu je spousta stanů. Až sem jezdí z El Calafaté několik autobusů denně, takže není problém se sem dostat. Samotné městečko se pak skládá výhradně z restaurací, suvenýrů, obchodů s turistickým vybavením a hotelů. A samozřejmě i ceny jsou turistické. Alespoň kemp je zdarma.

Vaříme si večeři a pak jedem do pizzérie na pivo. Skrz sklo koukáme na "Gaspodu" - místní pes, který toho z Prachetta připomíná snad ve všem kromě mluvení; navíc se zřejmě někde otřel o něco čerstvě natřeného, tak je z jedné strany zeleno-žlutý. Přes sklo také koukáme na Fitz Roy osvícený večerním sluncem. Flix nakonec nevydrží a jde ho znovu fotit. Kdybychom věděli, že ho nyní vidíme naposled, možná bychom fotek udělali víc.