Den 15.
čtvrtek 8. 12.
Flix vstává brzy ráno, aby si zařídil nějaké pracovní věci (přitom zvládá i umýt auto).
Vrací se před jedencátou, když právě snídáme. Přebálíme věci, necháváme v domečku co nepotřebujeme
a vyrážíme k laguně El Diamante, u níž je pětitisícová sopka, na kterou se chceme
zítra vypravit.
Cestou si prohlížíme jeden sud na chytání vesmírných částic, pak nás staví policejní kontrola,
která hlídá nevezeme-li brambory. Dál jedem přes jednu přehradu a kolem sopky El Diamnate
(3080 m vysoké). Přijíždíme až k úpatí hor, kde začíná národní park (k laguně se pak jede až do
výšky přes 3000 m). Zastavujeme u závory a jdeme se do domku registrovat a zaplatit vstup. Všude je ale
zamčeno a potkáváme jen 2 velmi přítulné lamy - je téměř problém je vyfotit, neboť jak člověk
vyndá foťák, začnou ho očuchávat a okusovat. Navíc okusují tkaničky, nohavice a kapsy. Flix
nakonec najde jedny otevřené dveře, kterými vleze dovnitř, a po projití několika pokojů objeví spící
správce. Ti nakonec vylézají, ale do parku nás nepustí - v horách je příliš sněhu a cesta je
zavalena lavinou. Zklamaně se otáčíme a odjíždíme pryč.
Rozhodujeme se, že místo toho pojedeme do
"lázní"
za El Sosneadem. Objíždíme
sopku El Diamante z druhé strany a míříme pod sopku El Sosneado
(má také přes 5000 m). Pár kilometrů před lázněmi přejíždíme na cestě přes jeden potok a auto se
v největším proudu zahrabe. Při pokusech vyjet se přední kola dostanou z poloviny do šutrů a písku.
Nejprve se je snažíme podložit větvemi nasekanými z nedalekých keřů, ale to nemá nejmenší
účinek. Stavíme tedy pár metrů nad autem solidní přehradu a část vody svedeme do vedlejšího koryta.
Pak se nám podaří zvednout auto i v ledové vodě na hever a podložit kola. Auto z něj ale
téměř bez efektu zase sjede. Mezitím se setmí, ale El Sosneado pěkně nasvícené
měsícem si příliš neužíváme. Vyndaváme čelovky a postup s heverem opakujeme. Při pátém zvedání a podložení
obou předních kol auto konečně po hodině a půl vyjíždí na břeh. Zcela zmrzlí se přezouváme do suchých
bot a dojíždíme poslední kus cesty do lázní.
Lázně položené ve 2000 m. n. m. (zrušené někdy ve 40. letech minulého století) jsou jeden velký bazén obehnaný ozdobnou
zdí a 2 malé
"plivníky"
o kus výše. O něco vedle je rozpadající se hotel. Voda v bazénu je o něco
teplejší než běžně v bazénu bývá, v
"plivníku"
se pak škrábe ke 30 °C. Toto vše osvícené měsícem
a hvězdami působí skvělým dojmem.
Stavíme stan na kraji bazénu a jdeme se vykoupat do nejteplešího
"plivníku"
. Původně zamýšlíme
vypít v něm lahvinku, ale brzy zjišťujem, že voda není až tak teplá a vydržíme v ní asi 2 minuty.
Lahvinku tedy pijeme až po večeři na kraji bazénu. V půlnoci se odkudsi vylíhnout 3 argentinci, vykoupou
se v bazénu a pak u něj popíjí šampus.