Den 8.
Sobota 17. 8.
Dnes definitivně opouštíme Brentu a přesouváme se na protější pohoří Presanella. Po ránu nijak
nespěcháme a odcházíme až v deset hodin po důkladném usušení všech věcí. Sestupujeme po stejné
cestě (318), jako jsme před třemi dny přišli, až k odbočce na
"Tuckettu"
, a pak pokračujeme
dále k chatě
"Casinei"
. Poprvé po týdnu se dostáváme pod 2000 m. U chaty si chviličku posedíme
na mohutných lavičkách, a pak sestupujem dále až k chatě
"Vallesinella"
, kde je vstup (vlastně
výstup) do parku
"Adamelo - Brenta"
.
Zde se napojujeme na asfaltovou silnici a téměř po rovině kráčíme až do Madonny. Cesta je to sice
pohodlná a rychle ubíhá, ale proti předchozím horským cestičkám není příliš zajímavá. V Madonně
nalézáme nejbližší otevřený obchod (který sice píše, že má otevřeno do půl jedné, ale v jednu hodinu
je v něm stále spousta lidí) a každý zde utrací svých pět, deset Euro za nejrůznější pochutiny. S nimi
se pak přesouváme do parčíku k jezeru uprostřed městečka a pouštíme se do chutného oběda.
Od oběda nás ruší až první kapky deště, které nám začínají padat na hlavu. Balíme si tedy věci a
vydáváme se Madonnou vzhůru až k lanovce na
"Pradalago"
. Za 5,50 € si kupujeme lístěk a lezeme
do kabinek. Cestou nahoru začíná strašlivá průtrž mračen, jakou jsme tu snad ještě neptkali. Než
však dorazíme k horní stanici, pomalu se utišuje a po vystoupení už jen lehce mrholí. Bouřkové mračna
jsou však všude kolem nás, a tak se usazujeme do pohodlných lehátek u horní stanice a čekáme, až se
počeasí vylepší.
Po čtyřiceti minutách se skutečně na západě objevuje modrá obloha. Bereme na záda batohy a vydáváme
se po cestě 226 úbočím kopce. Dostáváme se do úplně jiného druhu hor. Tyto kopce se svými kameny, stromky,
jezírky a kytkami připomínají spíše Tatry, než Dolomity. Kráčíme po cestě až na křižovatku s cestou 266,
kde leží neveliká loučka s potůčkem uprostřed. Louka je pěkně podmáčená, takže trochu připomíná trampolínu,
ale po chvilce hledání nalézáme suchý kousek u nádherného jezírka kousek pod menším vodopádkem. Stavíme si
tu stany a poflakujeme se zbytek dne. Před spaním se ještě kocháme pěkným pohledem na celé pohoří Brenty,
které je odsud krásně vidět.
- Flix se rozhoduje, že začne léčit své koleno. Při vstupu na asfaltovou silnici nasazuje svou
ortézu a vypadá s ní jak
"hrabě Peyraque"
, ale přesto vyráží takovým tempem kupředu, že mu
sotva stačíme.
- Po příchodu k jezírku se hned začínají oběvovat silácké řeči o večerních koupelích a jiných vodních
radovánkách. Po namočení nohou se však řeči začínají pozvolna vytrácet a večer do vody nakonec nevleze
vůbec nikdo.