Den 8.
úterý 18. 9.
5. den treku, přes sedlo do Yanami
vzdálenost: 11 km, stoupání: 1100 m, klesání: 600 m
Po obvyklém dvouhodinovém vstávání pokračujeme ve včerejším výstupu. Nejprve ovšem traverzujeme relativně po vrstevnici
(resp. střídavě nahoru a dolů) o 2 údolí vedle, a pak se mlžným pralesem škrábeme vzhůru. Sluníčko chvílemi svítí
a chvílemi se schovává za mraky, ale ve stínu pralesa se po kamenech stoupá velice dobře.
Kolme 3700 m.n.m. končí prales a začínají horské pastviny se spoustou kamenů. Začínáme narážet na množství dolů
(zřejmě na stříbro a železo), kterými je provrtán celý kopec. V půl druhé přelézáme 4000 m.n.m. a zastavujeme na oběd.
Vyvalujeme se na sluníčku a kolem nás bučej krávy.
Po obědě vylézáme zbývajících 200 m. a prolézáme sedlem do druhého údolí. Otevírá se nám výhled na velehory pokryté ledovci
a na říčku Yanama kdesi hluboko pod námi. Sedíme v sedýlku a kocháme se.
Při sestupu na druhé straně máme samé pěkné překvapení. Nejprve skupinku tří kondorů kroužící kousek nad námi, poté horské loučky
připomínající spíše japonskou zahradu a nakonec cestu zaříznutou uprostřed kolmé skalní stěny. Sestupujeme o 600 m. níž do
vesničky Yanama. Už z výšky je vidět spousta malých domků obklopených neuvěřitelnou spoustou kamených zídek, mezi
kterými se popásají koně a ovce. Kemp nikde nevidíme. Nakonec nás jeden člověk zavede na placku uprostřed vesnice, která
zřejmě slouží v sezóně jako kemp a mimo sezónu jako školní hřiště či cokoliv jiného. Zajdeme ještě do místního krámku, ale mají tu jen
sardinky v konzervě, těstoviny a 2 piva. Večer je pěkná zima, tak velmi brzy zalézáme.
- Do Yanami nevede silnice a v celé vesnici nemají benzín ani petrolej, po setmění jsou vidět asi 2 svíčky a
dva ohně, jinak je všude naprostá tma.