Den 8.
úterý 9. 8.
Od jezera Lonavatnet k vodopádu Søtefossen
Ráno sice neprší, ale jsme v mracích a padá na nás mlha. Z tábořiště vyrážíme cestou podél jezera a dále údolím dolů. Za hodinu dorážíme
k chatě Stavali (poi),
kde využíváme jen záchody a pokračujeme dále. Občas se mraky rozestoupí a máme výhled na celé údolí, občas na nás vleze mrak a jdeme mlhou hustou tak,
že by se dala krájet. Když cesta odbočuje z údolí a přehoupává se přes boční hřeben, dáváme si první oběd. Pak vystoupáme do sedla 1100 m. n. m. a od té
doby už to máme z kopce dolů až k moři.
O půl kilometru dále si vaříme kávičku s výhledem na menší jezero a psychicky se připravujeme na prudký sestup. Ten nakonec není tak hrozný, jak jsme čekali. Vede sice přímo
po skále dolů, ale jednotlivé kamenné pláty jsou poměrně hrubé a nekloužou. Jen nás rozčiluje hučící vodopád někde před námi, který kvůli mlze není vidět.
Někde ve výšce 700 m. n. m. stavíme na druhý oběd a při něm se mraky alespoň částečně rozestoupí. Před námi se objeví kouzelné údolí s divokou říčkou
plnou peřejí a lagun, do níž nahoře padá vodopád Søtefossen ve dvou velkých stupních (dohromady mají výšku 200 m). Vršek vodopádu se topí v mracích
a vypadá to, jako by padal přímo z nebe. Chvíli se kocháme z místa, kde jsme, poté po skalách a bažinatých loukách scházíme dolů k řece. Pobíháme po břehu
a prohlížíme laguny, peřeje a extra úzkou soutěsku, přes kterou vede most. Postupně docházíme až nahoru k jezírku pod vodopádem. Tam nalézáme
malé tábořiště (poi) s ohništěm a suchým pláckem tak akorát na 2 stany.
Rozhodujeme se tu zůstat, i když to zítra budeme mít dál, než jsme chtěli a budeme muset vstávat hodně brzy.
Móňa s Géďou se jdou vykoupat do jezera, děláme si večeři a poté i oheň (i když dřevo je tu hodně mokré a chvílemi oheň víc kouří, než hoří).
- Od chaty Stavali dále potkáváme výrazně více lidí. Zatímce dříve jsme potkali pár lidí za den, neboť oblasti kolem ledovce
a cesta podél severní hranice Handargerviddy nebyly tak frekventované, u Stavali se připojujeme na cestu, která míří
středem národního parku na jih do Oddy - a ta je zřejmě mnohem více navštěvovaná.
- Vedle nás si staví stan nějaký týpek, který do Kinsarviku přijel na nafukovacím kajaku, tam ho hodil na záda a teď s ním chce jít
přes Handargerviddu. Ptá se nás, jestli je nahoře hodně mokro a zda jsme chodili mimo cesty.