Den 5.
čtvrtek 22. 8.
Cesta z Crathie k Loch Muick
Když vstáváme, prší, ale než se vypakujeme z chatky, je po dešti. V 9:35 nám jede autobus, kterým chceme přejet do Crathie
(večer se nám nepodařilo vymyslet variantu, která by vedla odsud, byla na dva a kus dne a přespávalo se na rozumných místech).
Trochu nás překvapí, když za autobus, kterým jedeme 15 minut, chtějí 7 £, ale pak si vzpomeneme na cenu tramvaje a přestaneme se divit.
V Crathie přejdeme přes most a rádi bychom se podívali na královský hrad. K hradu nás však nejenom nepustí, ale navíc nás hned za mostem královská stráž zastaví
a musíme na kraji silnice čekat asi 10 minut, než projede někdo důležitý v autě (které auto to je nezjistíme, natož kdo je v něm).
Po silnici pokračujeme další kilometr, poté přes nějaké venkovské sídlo zahneme do strany a přes les zamíříme do kopců. Za 2 km opustíme les a otevřou se před
námi obrovské pláně porostlé hlavně vřesem. Cesta po nich pozvolna stoupá a do nás se opírá vítr, který nás až do večera neopustí.
Po dalších dvou kilometrech odbočujeme z hlavní cesty a přicházíme ke Gelder Shiel - venkovskému baráčku u potoka uprostřed nevelkého lesíka. V bočním stavení je
otevřená bothy, ve které by bylo výrazně příjemnější přespání. Jsou zde 4 palandy, stůl s židlemi, kamna a nějaké další vybavení. My si alespoň před domem
na anglickém trávníku dáváme oběd a pokračujeme dál.
Potřebujeme se vrátit na velkou cestu směřující nahoru do sedla. V mapě je značená pěšinka podél potoka, která se má na cestu připojit asi za 2 km.
Vydáváme se po ní, ale cestička každou chvíli mizí v utržených březích či se propadá do mokřadů mezi vřesem. Po půl kilometru to vzdáváme a jdeme přímou čarou na cestu.
Kupodivu se místo do mokrého vřesu dostáváme na pevnou půdu porostlou jen nizoučkými keříky a půlkilometrová cesta přes pláň je velmi příjemná. Po cestě
pak dojdeme do sedla na křižovatku se značenou cestou, kde si v závětří dáváme druhý oběd.
Pokračujeme po pěšině úbočím kopce, která chvílemi připomíná spíš potok než cestu. Při přeskakování louží a čvachtání v blátě trochu vzpomínáme na předloňské
Norsko, kde jsme takto chodili týden. Močály však mají i své výhody, máme kolem sebe spoustu nádherných jezírek. Nakonec kolem vodopádu Glasallt sestupujeme
o 300 metrů níž k Loch Muick.
Na břehu se v malém lesíku nachází Glas-allt-Shiel - velký kamenný barák obklopený anglickým trávníčkem a v něm je bothy. Tedy nikoliv v celém baráku, ale v jedné
malé místnosti. Vchod do ní je navíc schovaný uprostřed stavby, takže nám chvilku trvá, než ho najdeme. Místnost je poměrně tmavá, ne úplně čistá, ale je tu velký
stůl a dostatek lavic. Nad místností je patro na spaní, kam se všichni pohodlně vejdeme. A nikdo tady není. Zabereme patro pro případ, kdyby někdo dorazil, a jdeme
se rozložit na břeh jezera, kde to vypadá příjemněji než v temné místnosti. Móňa, Géďa a Eliška lezou do vody, vaříme si kafe a povalujeme se na trávě. Velmi brzy
však následuje ústup zpět do domu, neboť muchničky si ani tady nedají pokoj.
Před večeří se jdeme ještě projít podél jezera, ale cesta na východ není příliš zajímavá a muchniček je dost, tak to zabalíme asi po 400 metrech.
Chvilku před setměním si na břehu jezera postaví stany skupina cyklistů. Jedna slečna nás přijde pozdravit, ale nevypadá to, že by se k nám chtěli nastěhovat,
a zůstanou spokojeně na břehu u ohně.