Den 5.
středa 12. 8.
Le plateau du Guéry
Na dnešek nemáme moc dobře vymyšlený plán. Zvažujeme vyrazit na další dvoudenní výlet, ale vzhledem k předpovědi, podle které se mají střídat
vedra a bouřky, nám to nepřijde jako příliš dobrý nápad. Nakonec vyrážíme do sedla Guéry (poi),
že uděláme jednodenní kolečko a pak se uvidí.
V sedle nejprve obdivujeme výhled na sever do údolí mezi dvěmi skalami. Pak se vydáváme na jih k jezeru Guéry a
podél vodopádu Cascade Des Mortes De Guéry (poi) na západ.
Vylezeme na náhorní lučiny, po kterých se pohybujeme až do konce výletu. Na nich se v různých intervalech pohybují skupiny krav a turistů.
A fouká tu prudký vítr. I tak vylézáme na Puy du Loup (poi)
(kde stojí jakýsi betonový altánek, co proti větru vůbec nechrání) a po hřebeni se přesunujeme do Col de Saint Laurent.
Zde chvilku uvažujeme, jestli vítr nezvdáme a neslezeme do údolí, což by byla cesta sice delší, ale v závětří. Pak si ale řekneme, že to není
ještě tak hrozné a že cestu zpátky nahoře zvládneme. Slezeme na jih na červenou GR a po ní se vydáváme zptáky.
Nejprve musíme vylézt na Puy Gros a přejít po hraně kopce na druhou stranu. Tam se nám teprve počasí snaží vysvětlit, že jsme sem
neměli lézt. Vítr na hraně kopce fičí tak, že to s námi po cestičce hází tam a zpátky a k tomu prší. Ne moc, ale v takovém větru kapky připomínají spíš
kroupy a pravou půlku těla máme brzy promáčenou i přes nepromokavé bundy. Pořád jsme na tom lépe než většina francouzů okolo - ti si na krátký výlet po hřebenech
berou maximálně mikiny. Za 15 minut slezeme na druhé straně z hrany kopce dolů a postupně se schováme za další kopečky, čímž vítr téměř zmizí.
Zbytek cesty k jezeru už je pohodový. U jezera si dáme pozdní oběd, sedneme do auta a vymýšlíme kam dál. V tomhle střídavém počasí se nám tu
na noc zůstávat nechce a vypravujeme se tedy dále na východ do nějakých pravěkých jeskyní. S ubytováním je to ale už trochu horší - na poslední chvíli
seženeme jen hotel v řetězci Première Classe u města Périgueux (poi).
Přejezd k němu zabere 2,5 hodiny a hotel vypadá dle očekávání - prefabrikované miniaturní pokojíčky, kde se dá jen leže na posteli. Večer
se ještě pokusíme o výlet do města, ale cestou k němu se spustí taková průtrž, že ani nevylezeme z auta. Jen při návratu se zajdeme najíst
do Mekáče a říkáme si, že je dobře, že teď nejsem někde ve stanu.