Vladimír Laš

Den 4.

pátek 14. 9.

1. den treku, Cachora

Vstáváme za úsvitu v 6 hodin, snídáme a balíme značně těžké baťohy. Loučíme se s místní rodinou (ještě nám ukazují jinou, podrobnější mapu než máme my, ale prodat ji nechtějí) a odcházíme sehnat odvoz. To se ukazuje složitější, než se včera zdálo. Za 150 S jsou všichni ochotni jet jen normálním autem se 4 lidmi, někteří za 200 S nás všech šest chce nacpat do klasického kombíka, což nám ale na čtyřhodinovou jízdu připadá šílené. Mikrobus nám nabízejí jen za 150 $.

Terka s Dondem nakonec odchází zpět do hotýlku, kde nám včera nabízeli odvoz za 200 S. Vrací se až po delší době poté, co s nimi jezdili všude možně taxíkem a sháněli řidiče. Mikrobus máme, leč za 350 S. Na druhou stranu je velký a pohodlný, takže na cestu ideální. Nastupujem a vyrážíme na cestu do Cachory. Asi 2 a půl hodiny jedem po velmi dobré asfaltce, sjíždíme až na 2500 m.n.m., a pak se zas škrábem nahoru. Cestou dvakrát dofoukáváme jedno kolo, které se netváří moc dobře, ale vydrží. Poslední hodinu jedem po šotolině, vyškrábem se do sedla 3800 m.n.m. a padáme do Cachory 2800 m.n.m. V Cachoře si kupujeme oběd (placky s banány pro 6 lidí za 3 S a 6 piv za 22 S) a po jídle nám nezbývá nic jiného než vyrazit.

Po chvilce motání v cestičkách nacházíme tu pravou, klesáme asi o 50 m, a pak dalších 10 km pomalu stoupáme do 3000 m.n.m. (i když mapa říká, že od pátého kilometru už máme klesat). Cesta je dobře udržovaná a má kilometrové značení patníky. Ve třech tisících se přehoupneme přes sedýlko a padáme dolů k tábořišti (asi do 2500 m.n.m.). Světlo pomalu mizí a v půl sedmé je definitivně tma, naštěstí noc je dostatečně světlá a dá se bez problémů jít. Těsně před sedmou na nás za zatáčkou vyskočí kemp - travnatá placka zaseklá ve svahu, vedle které stojí baráček s krámkem a tekoucí vodou. Postavíme stany, navečeříme se a rychle zalézáme do spacáků.