Den 4.
neděle 27. 11.
Sluníčko nás ze stanu vyhání v devět hodin. Snídáme, balíme a jedem do
"města"
získat nějaké informace.
Dozvídáme se pouze, kde jsou k vidění jaká zvířata, což už z průvodce víme. Vyrážíme tedy po prašné
silnici na sever poloostrova na Punto Norte. Cestou vidíme první lamy, které zkoušíme pronásledovat.
Příliš nezdrhají, ale úplně k nim se také nedá přijít. Při příjezdu na Punta Norte nám přes
cestu přeběhne pásovec. Vybíháme za ním a lákáme ho z díry vedle silnice. Pásovec si dá říci a začne se mezi
námi procházet a brát si od nás bagetu. Později ho vidíme ještě párkrát prohánět se mezi zaparkovanými
auty, je to zřejmě jakýsi polozdomácnělý žebrák.
Pěšky jdeme téměř 50 m na vyhlídku, ze které je rozhled na pláže, kde se rozvalují tuleni (nebo možná
rypouši sloní). Jejich pohyb se omezuje na házení si písku na hřbet a občasnému
rychlému
"rozběhnutí se"
k vodě, aby po pěti skocích přestali a opět odpočívali. Nějakou chvíli
je pozorujeme, a pak jedeme podél východního pobřeží k jihu, než narazíme na místo s tučňáky. Je to opět
vyhlídka na pláže, kde se to tučňáky jen hemží, ale narozdíl od tuleňů mají tučňáci své nory v kopci hned
u vyhlídky, takže jsou někteří pěkně blízko a dobře se prohlíží. Jedinou nepříjemnou věcí je prudký vítr
zvedající písek.
Když nás vítr od tučňáků vyžene, pokračujeme na jih do Caleta Valdés, kde je druhá tulení
pláž. Cestou nám před autem přebíhá pštrosí školka. Zde jsou tuleňové o něco akčnější, někteří se perou
(či hrajou?), někteří bučej na samice, ale většina jen líně leží. V místních suvenýrech kupujeme nějaké pohledy a jedeme dále. Chceme se podívat
ještě na Punta Delgado, kde má být velká kolonie tučňáků, ale celý areál je oplocený a vjezd je povolen
pouze má-li člověk rezervaci v tamnější restauraci (asi pěkně drahé). Vydáváme se tedy zpátky do
Puerto Pirámides.
Za několik kilometrů dostáváme na prašné cestě smyk a po několika veselých okamžicích se ocitáme v pampě
mimo silnici. Vylézáme a zjišťujeme škody. Lehce promáčklý nárazník a obě levá kola prázdná. I když
nevypadají píchle, tak nemáme pumpičku a jen jednu rezervu. Sundaváme tedy kola a Flix jede stopem do
Punta Delgado pro pumpičku či rezervu. Vrací se asi za hodinu s malou pumpičkou na kola.
Hnedka ale zjišťujeme, že tou nemáme šanci kola nafouknout, a tak Flix obě dvě bere a s chlapíkem, co ho
přivezl, se vrací zpět, nebo´t tam mají kompresor. Po další hodině přijíždí s dvěma američanama a přiváží
nafouklá kola, poté co lidi na Punta Delgado přesvědčil, aby nahodili již vypnutý generátor.
Američané jsou postarší pár z New Yourku, tak si s Flixem (který tam za pár měsíců odjíždí
pracovat) vyměňují kontakty a zvou ho na večeři. Nandaváme kola za asistence několika argentinců, vracíme se
na silnici a pokračujeme dále.
Po příjezdu do Puerto Pirámides se nejprve stavujeme u jedné společnosti vozící turisty za
velrybami a domlouváme se s nimi na zítřek, pak v kempu stavíme stan a sprchujeme se a vypravujeme se na večeři
- jak jinak než autem. V místní příjemné restauraci si dáváme 2 pořádné bifteky a jedny mušle. Večer u stanu ještě otvíráme láhev
vína, co jsme vyhráli v autobuse.