Den 3.
pondělí 15. 5.
Nikkō, začátek výstupu na Nantai-san
Cesty vlakem:
Tsukuba - Tokyo: 70 km, 1150 ¥
Tokyo - Utsunomiya: 110 km, 4900 ¥
Utsunomiya - Nikkō: 41 km, 740 ¥
V osm ráno nás Petr odváží autem na nádraží (JR je asi 7 km daleko). Odtamtud odjíždíme courákem do Uena (v Tokyu),
kde po chvíli pátrání nalézáme Shinkansen do Utsunomiye. Na nádraží je vskutku rušno. Z jedné koleje
odjíždí Shinkanseny každé 4 minuty. Člověk musí podle správných čar a světelných tabulí stát na místě, kde
zastaví jeho dveře, aby nemusel procházet vnitřkem vlaku. Po 45 minutách jízdy přestupujeme v Utsonomiyi
na
"Nikkō line"
a courák nás po další třičtvrtěhodině vysazuje v Nikkō.
Jak jsme si přečetli v průvodci, Nikkō je jedna dlouhá nudle vedoucí od nádraží k chrámům.
Projdeme jí, cestou se stavíme v sámošce a koupíme něco k snědku. Na konci městečka pak poobědváme u starodávného
mostu, který si člověk může za 300 ¥ přejít. Po jídle vylézáme kousek k chrámům, ale v pokladně se dovídáme,
že mají otevřeno je do 16:30. Na hodinu a půl se nám dovnitř nechce, a tak procházíme je volně přístupnou část
a zbytek necháváme na zítřek. Dnes se rozhodujeme vyjet nahoru k jezeru Chūzenji-ko a zkusit
vylézt alespoň kus cesty na Nantai-san. Na místní autobus nám sice railpass neplatí, ale jít
10 km k jezeru s převýšením přes 700 m by se těžce nevyplatilo. Nasedáme tedy do busu (nahoru k jezeru stojí
cca 1000 ¥), který stoupá serpentýnami tak úzkými, že zde mají zvláštní silnici nahoru a zvláštní dolů. Zajímavý
je také systém placení - při nástupu si člověk vezme papírek s číslem stanice. Ve předu v autobuse je světelná cedule, na které
se píše, ze které zastávky se kolik platí při výstupu a cena se každou stanici upravuje. U řidiče je pak velice
legrační
"hrabač"
na peníze, kam se musí nasypat přesná částka.
Od autobusu jdeme kus podél jezera (na kterém jsou naprosto příšerné lodičky-labutě), a pak začínáme šplhat vzhůru
na sopku. Chvilku po začátku výstupu se nad námi začnou míhat opice. Nicméně na snahu vyfotit je reagují pouze útěkem.
V sedm se setmí a my začínáme hledat místo na stan. Nikde v okolí však není šance. Teprve v osm nalézáme
"emergenci"
boudu, která je celkem slušná a dá se v ní přespat. Večeříme jen pár drobností ve spacáku a usínáme.
- Ceny občerstvení v Shinkansenu jsou stejné jako kdekoliv jinde.
- Personál ve vlaku se vždy při vstupu do vagónu i při odchodu uklání.