Den 3.
pátek 19. 8.
Přes Štirinsko jezero k jezeru Orlovačko
Ráno vstáváme pod čistou oblohu, jen slunci chvíli trvá, než přeleze přes kopec. Po snídani se vydáváme směr sedlo, i když netušíme, jestli tam vede cesta.
Jdeme úbočím obdobně jako včera, ale brzy nám cestu zahradí kleč. Přelezeme na druhou stranu údolí, kde to vypadá, že skrz kleč je to jen kousek na schůdnou cestu,
a začneme se skrz ni prodírat. V následující hodině si všichni důkladně poškrábem ruce i nohy, odřeme batohy, ale dopředu se skrz kleč prakticky neposuneme.
Vylézáme z ní opět na původní straně údolí asi o 150 metrů dál, než jsme do ní vlezli, na hraně suťového svahu.
Dále vzhůru stoupáme sutí, což jde sice taky špatně, ale pořád mnohem lépe než klečí. Za další půl hodiny dolézáme do sedla. Tam nalézáme značku, o které jsme
předpokládali, že vedla někam úplně jinam. Znamená to, že i když je tahle cesta značená a rozcestníky vypadají poměrně čerstvě, nikdo tudy už pár let nešel.
V sedle se nasvačíme, obhlédneme kostru jakéhosi hada a nedostavěné vosí hnízdo a druhou stranou jdeme dolů. Záhy se na dohled objeví
Štirinsko jezero (poi), ke kterému se svažují mírné louky porostlé borůvčím. Asi v půlce sestupu Goran zavětří a vrhne se za liškou. Pak se koná asi
minutová honička, na rovince liška ztrácí a zachrání jí jen několik šikovných kliček, ale pak se dostane na skalky a tam Goranovi uteče.
U jezera probíhá koupačka a oběd. Odpoledne nás čeká sestup údolím k jezeru Orlovačko. Ze začátku není postup moc svižný, neboť je všude spousta
borůvek a víc zobeme než jdeme. Dokonce slavíme úspěch, neboť naučíme Gorana jíst borůvky z keříků. Sestupujeme dále a cestou si prohlížíme propadliště v krasové
krajině, ale také mraky, které kolem nás začínají černat. V nejprudším klesání přijde solidní bouřka, naštěstí akorát začíná les, takže největší déšť přečkáváme pod
stromy.
Příchod k Planinske kuće registrujeme už z dálky, neboť slyšíme hlasitou reprodukovanou balkánskou hudbu. Před jakousi místní hospodou tu sedí
půl tuctu lidí a popíjejí pivo, které se chladí v průtokové vaně. Pobízejí nás, ať si taky dáme, a tak sundaváme batohy a dáváme si pivko (za 5 plechovek chtějí
asi 14 KM). Místní děti mají velkou radost z Gorana, ale ten nevypadá, že by tu zůstal. Z kohoutku dobíráme vodu a odcházíme k nedalekému
jezeru Orlovačko (poi).
Míša s Dančou už tam na nás čekají, Míša nemohl vydržet balkánskou hudbu a vydali se napřed. U jezera přenocuje několik skupinek, ať už ve stanech či v autech.
Naštěstí je jezero dost velké a v zadní části najdeme pěkný plácek, ze kterého skoro nikoho nevidíme. Navíc je u něj uschlý stromek, takže můžeme opět vařit na ohni.
- Míšova pálenka určená do vařiče sice moc nehoří a chuťově od denaturovaného lihu není zas až tak daleko, ale třetí den už ji pomalu přicházíme na chuť a
vypadá to, že nakonec budeme ještě rádi, že se na ni vařit nedá.
DEN VÝSTUPU KLEČÍ
zapsala Móňa
Po snídani na ohni odhodlaně vyrážíme vzhůru. Zpočátku se držíme na levém úbočí, ale pak se rozhodujeme pro postup dnem údolí korytem potoka. Po asi hodině motání v kleči,
kdy nám koryto potůčku dvakrát zmizelo v propadu pod skálou, to vzdáváme a prodíráme se přímou cestou na suťák opět na levém úbočí. Po další hodině prudkého stoupání
nalézáme kámen se značkou!?! Po pár metrech v kleči se tyčí litinový kříž s Kristem a Pannou Marií.
Na kamenech s výhledem na obě strany dáváme sváču. Géďa objevuje hadí kostru a Míša vosy stavící si hnízdo.
Krásnou pozvolnou loukou s hořci a protěží scházíme ke Štirinsku jezeru. Koupeme se v mělkém, ale úžasně čistém jezeře, dokonce i Míša vlezl do vody!, pak obědváme.
Potom pokračujeme vyšlapanou pěšinou od šutru k šutru se značkou - červený puntík v bílém kolečku a nebo čára - rovná či klikatá podle tvaru následující cesty,
nebo obráceně, není to úplně ustálené. Všude jsou kvanta borůvek, ve kterých si Géďa zvrtává nejprve levý koník a potom pravý kotník. Zatímco maže a
zavazuje (a je naštvaná že už zase… *pozn. Gédi), zkoumáme soustavu propadů. Chybí nám jen lano a speleolog. Níže v údolí nás chytá bouřka, schováváme se v bukovém lese
a hrajeme KONTAKT.
Po dalším klesání zaslechneme typickou balkánskou hudbu. Za chvíli už vidíme hospodu. Teda balkánskou hospodu tzn. pivo a další pití v dřevěném korýtku s průtokovou vodou.
Bereme 3 piva, 1 radler a 1 juice - popíjíme a “vstřebáváme balkánskou kulturu”. Jak to nazval Míša, který to moc dlouho nevydržel a odešel s Dančou napřed k Orlovačko jezeru.
Tam pak rozkládáme tábor na druhém okraji než místní “kempeři” v off-roadech se stanem na střeše.
A aby bylo jasné, že výstup klečí nebyl procházka růžovým sadem, máme oslavnou báseň:
verze 1: Kleče v kleči kleje, klátí klacky.
verze 2: Klečíc v kleci kleče, kleje, klátí klacky. G.