Den 2.
středa 3. 8.
Oslo, cesta do Finse
Vlak do Finse nám jede po druhé hodině, máme tak celé dopoledne na chození po městě. Batohy necháváme v hostelu, kde za
úschovu nic nechtějí. Nejprve se vydáváme kolem katedrály na pobřeží, navštěvujeme nově postavenou městskou knihovnu (poi) a z ní koukáme na
Operu (poi), kam je dnes z nějakého důvodu
zakázaný vstup. Po pobřeží se přes vojenskou pevnost (poi) vracíme ke katedrále. Tam v turistickém obchodě
(poi) kupujeme mapu a plynové bomby.
Pak nějakou dobu pobíháme ulicemi ve snaze najít něco rozumného na oběd. Nakonec skončíme v jakémsi asijském bistru, kde dávají jídla pouze s sebou. Je ale
překvapivě dobré a stoleček na náměstí v zavřené restauraci taky není špatné místo. V krámě nakupujeme jídlo do vlaku a s batohy vyrážíme na nádraží.
Odjezd je trochu napínavý, neboť i když vlak začíná v Oslu, stále hlásí, že ho
"připravují"
. Nakonec ale úspěšně odjíždíme jen s půlhodinovým
zpožděním.
Cesta do Finse trvá něco přes 4 hodiny. Lístky máme koupené již z Prahy a vyšly na cca 1200 Kč na osobu. Ve vlaku jsou zásuvky, automat na kafe
a kolem vlaku spousta výhledů na jezera a kopce.
Ve Finse (poi) vystupujeme
v půl sedmé, po nebi se honí velké mraky a teplota není moc nad 10°. Vydáváme se po značce podél jezera za střídavého deště a sluníčka (díky čemuž se každou chvíli
objevuje někde duha). Po třech kilometrech odbočujeme z cyklostezky směrem na chatu Rembesdalsseter a přicházíme dolů k jezeru, kde se musíme dostat přes
dva větší přítoky. První je menší, ale na překonání náročnější - cca 10 metrů je třeba přeskákat po kamenech či přebrodit. Přes druhý vede hodně visutá lávka.
O kus dál je ještě jedna říčka, ale tu si necháváme na další den a na kopečku u kóty 1235 si hledáme místo na stany mezi skalkami uprostřed svahu, jinde je
příliš mnoho vody.
- Nutno říci, že 100 % účastnic našeho výletu je zaměstnáno v oboru knihovnickém. Z toho jednak vyplynulo navštívené místo v Oslu,
jednak to, že Géďa s sebou nese papírovou knihu (jak jinak než půjčenou z knihovny, ovšem celou cestu se všemi dešti přestála
naprosto bez úhony). Kniha nese název Lesní lišky a jde o soubor finských povídek. Z té nám Móňa každý večer předčítá, přičemž občas jsme v jiném stanu a přes déšť kusy
povídek neslyšíme. U některých je to trochu škoda, u některých si toho ani nevšimneme.
- Zastávka Finse leží v nadmořské výšce 1222, díky čemuž se jedná o nejvýše položenou železniční zastávku v celém Norsku.