Den 12.
sobota 22. 9.
Machu picchu
Ráno vstáváme ve 4:30, abychom po páté už stáli frontu na autobus. Lidí je tu hromada a mezi nimi se motají prodavačky
nabízející sladké housky a kakao. V 5:30 začnou jezdit autobusy a lidé se do nich hrnou. Dostaneme se do druhého a vyjíždíme
na 8 km dlouhou cestu serpentýnami vzhůru k Machu picchu. Mezi serpentýnami vede vzhůru cestička
(spíš schody), na které jsou v různých částech vidět skupinky lidí, kteří nechtěli jet autobusem. Údajně člověk musí vyrazit ve tři
ráno, aby se nahoru dostal před prvním autobusem. Ovšem vzhledem k tomu, že první autobusy přijíždějí ještě před otevřením
vstupu, výsledek je pouze ten, že tak lze být první ve frontě.
Vystoupíme z autobusu a hledáme úschovnu zavazadel. Jednu nacházíme záhy vedle zastávky (stojí 4 S), ale nechce nám vzít baťohy,
že jsou moc velké, a odkazuje nás někam nahoru. Po chvilce hledání zjišťujeme, že za první branou je další úschona zavazadel
(za 3 S), kde berou i velké. Odkládáme baťohy a vcházíme dovnitř.
Machu picchu je skutečně velké. Prolézáme terasy, zdi, domy a přilehlé kopce až do půl jedné a rozhodně nemáme pocit, že bychom
prolezli všechno. Zato máme šílený hlad a žízeň, neboť jsme si dle nejrůznějších cedulí a doporučení nic nevzali v domění,
že je to tu zakázané. Zakázané to možná je, ale rozhodně se to příliš nedodržuje.
Po půl jedné sedáme na autobus a vracíme se do Aquas Calientes. Tady nejprve jdem koupit lístky na vlak.
Je vidět, že v dopravě tu skutečně není konkurence. Nejlevnější lístek do Cuzca na odpolední vlak stojí 56 $. Jenže jinak se odsud
dostat nedá. Zaplatíme tuto nechutnou sumu a jdem raději na oběd. Jenže ani ten se nevydaří. Vlezem do nějaké pizzerie, která nevypadá
moc luxusní, jenže ceny tu zrovna malé nejsou, zato porce jo. A navíc jim to trvá strašně dlouho, takže vlak za dvě hodiny
stíháme jen tak tak. Zvládnem už jen cestou k vlaku koupit nějaké zásoby jídla a pití.
Vlak je v podstatě stejný jako u nás, jen za ty peníze s tím musí dělat větší obštrukce. Cesta údolím Urubamby
pěkně ubíhá, likvidujem zásoby vína a sušenek a za 4 hodiny jsme v Cuzcu. Na nádraží si berem taxíka
a s taxikářem se ještě bavíme o autobusech do Arequipy, kam chceme co nejdříve odjet. Nakonec nás vezme na autobusové
nádraží (pořádné, na druhé straně města, než ona křižovatka, o které nám předtím tvrdili, že je nádraží). Bohužel poslední autobus
nestíháme asi o půl hodiny. Necháváme se tedy odvést zpět do centra, kde se ubytujeme
v tří hvězdičkovém hotýlky (25 $ za dvoulůžkáč) s báječnou terasou na střeše, kde v noci dopíjíme, co po cestě vlakem zbylo.