Klient-server verze je řešena jako webový server, ke kterému se uživatel připojuje pomocí klasických internetových prohlížečů (Internet Explorer, …). Jedná se tedy o klasický webový server, tedy program, který čeká na příslušném portu a při příchodu požadavku provede jeho vyhodnocení a vrátí uživateli odpověď.

Aby bylo možno tento systém provozovat s jiným webovým serverem na jednom počítači, je možné nastavit port, na kterém má systém „poslouchat“. Pokud však není nastaven standardní internetový port (80), musí uživatel zadat do IP adresy počítače i příslušný port.

Pro každého uživatele, který se k systému přihlásí (uživatelé jsou rozlišováni podle ID, které je mu přiděleno při prvním požadavku - to umožňuje provádět i více konzultací najednou z jednoho počítače), vytvoří server vlastní bázi znalostí a její hodnoty ukládá u sebe, tedy neposílá je uživateli. Po síti se tak přenáší pouze otázky a odpovědi na aktuální dotazy a nikoliv informace o celé bázi, čímž se přenos značně urychlí. Server pak sleduje, jak dlouho se uživatel neohlásil, a pokud tato doba překročí nastavený limit, server vymaže z paměti jeho bázi znalostí.

Stránky, které server posílá uživateli, jsou uloženy v externích souborech a mají formát jakéhosi „pseudo HTML“. Jedná se o standardní HTML, ve kterém jsou však „pseudo tagy“ (např. <#NameOfBase>), za které server při odesílání stránky dosadí hodnoty z aktuální báze znalostí. Správce systému může tyto soubory upravit dle své představy (se zachováním pseudo tagů), takže výsledné stránky každého systému mohou vypadat zcela libovolně. Navíc je možné vytvořit několik sad těchto stránek a každé bázi znalostí přiřadit jinou sadu.