Vladimír Laš

Den 7.

středa 9. 8.

Přesun ze Cilaosu k Vulkánu

Ráno po snídani se ještě chvilku poflakujeme mezi domky Cilaosu, v 8:30 nastupujeme do autobusu číslo 60 a odjíždíme do Saint-Louis. Cesta je to skutečně zajímavá. Malá silnička má údajně přes 400 zatáček, přičemž mezi nimi není prakticky žádná rovná silnice. Navíc projíždíme dvěma tunelama, ve kterých má autobus na každou stranu tak 10 cm místa.

V Saint-Louis se nezdržujeme a po půl hodině odjíždíme druhým autobusem do Saint-Pierre (linka O2) (do prvního se nevejdeme, boj o vstup do autobusu tady nabírá zajímavé podoby). V Saint-Pierre chceme opět jen přesednout na autobus do Bourg Murat (linka S2), nicméně jede až za 2 hodiny, takže předtím chvíli couráme po městě. Pak sedáme do autobusu (opět s podobnou tlačenicí jako u předchozího) a za necelou hodinu vystupujeme na zastávce Maison du Volcan ve vesnici Bourg Murat (poi). Zde se nachází odbočka vedoucí k vulkánu Piton de la Fournaise, muzeum vulkanologie (kam se zatím rozhodujeme nejít) a také turistické informace. V nich se ujišťujeme, že k Vulkánu se skutečně nedá dostat jinak než autem (nebo 20 km pěšky) a vydáváme se na pochod po silnici s tím, že snad chytíme stopa.

Ujdeme asi 3 kilometry ještě převážně vesnicema, když potkáme auto zapadlé do příkopu. Je tu už vyprošťovací technika a díky tomu je silnice neprůjezdná. Než auto vytáhnou, my urazíme další 2 km. Pak nás začne míjet dlouhá kolona aut, co se tam nakupila, a jedno nám zastaví. Je to nějaký mladý francouzský pár jedoucí se podívat na Vulkán, takže nás odvezou až na místo. Předtím ještě stavíme na vyhlídce Pas des Sables (2337 m. n. m.) (poi). Výhled na Plaine des Sables je působivý, ale samotná sopka je schovaná v mracích.

Pokračujeme dále, sjíždíme autem na Plaine des Sables (kde končí asfalt a dále pokračuje jen prašná, velmi děrovaná cesta) a dojíždíme až na parkoviště nedaleko Pas de Bellecombe. Loučíme se s francouzi a jdeme se podívat na vyhlídku. Počasí nám ovšem moc nepřeje, je sice vidět zlom a tu tam nějaký malý kráter, samotná Piton de la Fournaise je však beznadějně v mracích.

Přecházíme k nedalekému vstupu Pas de Bellecombe (poi), kde narážíme na zavřená vrata s cedulí, že vstup ke kráteru je pro veřejnost uzavřen z důvodu přílišné aktivity sopky (sopka naposledy bouchla 14. 7.). Alespoň mraky se trochu roztrhají a zlepší se výhled, i když úplný vrcholek z mraků nevykoukne.

Odcházíme k půl kilometru vzdálené Gîte du Volcan (poi) a chvíli obcházíme po okolí, zda-li nenajdeme nějaké pěkné místo na stan. Pár míst na přespání by sice bylo použitelných, ale nijak nádherných, a vzhledem k nadmořské výšce a k tomu, že předpověď slibuje na noc a další den mizerné počasí, jdeme se zeptat přímo do chaty, zda-li by neměli místo.

Místo mají (za 18 € na osobu, večeře by byla za dalších 20 € a snídaně za dalších 10 €, ale jídlo nechceme). Jde sice o miniaturní místnost se dvěma palandama v chatce, kde jsou takové místnosti 4, ale je tu sucho, čisto a bezvětří (vzhledem k okolí všude venku fouká hodně). Večeři si vaříme ve venkovním altánku a za tmy se jdeme ještě jednou kouknout na sopku - tentokrát je bez mraků a navíc osvětlená měsícem, takže je pohled lepší než přes den. Před spaním se pak stavíme na sklenku vína.