Reunion 2017

Den 6.

úterý 8. 8.

Cesta z Marly do Cilaos

vzdálenost: 12 km, stoupání: 1252 m , klesání: 1619 m

Prší. Uvaříme vodu a snídáme a balíme ve stanu. Mokrý stan pak nakonec přivážeme na vršek batohu a v půl deváté vyrážíme. Cíl na dnešek je jednoduchý - dostat se do Cilaosu.

Na začátku nás čeká výstup o 500 metrů výše do Col du Taibit (2081 m. n. m.) (poi), kterým se ze Cirque de Mafate dostaneme do Cirque de Cilaos. Výstup zvládneme za avizovaných 90 minut, ale žádné rozhledy se shora nemáme kvůli mrakům. Alespoň přestane pršet a místy začíná vykukovat sluníčko.

Ze sedla pak další 2 hodiny sestupujeme o 800 metrů dolů na silnici (1253 m. n. m.) (poi) vedoucí do Cilaos. Na silnici už jezdí autobus, kterým se dá do Cilaosu dojet, ale my si tu jen dáváme pauzu na piknikovém místě a do města pokračujeme dále po cestě GR 2.

Ta nás vede do soutězky o dalších 350 metrů níže až k vodopádu Bras Rouge (900 m. n. m.) (poi). Cestou jsou v údolí pod námi vidět ještě dva jiné vodopády, ale Bras Rouge je z nich asi nejzajímavější. Odtud pak cesta zvolna stoupá údolím až do samotného Cilaos (1210 m. n. m.) (poi). Na cestě je výrazně víc lidí než předtím, protože sem chodí na procházku lidi z města. Jen avizované staré lázně se nám cestou nepodaří nalézt.

V Cilaosu zajdeme do turistických informací (máme kliku, přijdeme těsně před zavíračkou - 16:45), kde na dotaz na ubytování paní zvedne telefon a zarezervuje nám ubytování v nedaleké gîte Clair de Lune (poi). Když tam o pět minut později dorazíme, nikdo tam není, jen před domem postává nějaká kreolská rodinka a říká, že o ubytování nic nevědí, ale že si můžeme zatelefonovat. Čtvrt hodiny tam postáváme (rodinka zatím odejde) a když se nikdo neobjeví, zavoláme na telefon uvedený na dveřích. Ozve se jakýsi chlapík, kterému rozumíme tak polovinu věcí, ale pochopíme, že se máme zatím ubytovat v pokoji číslo jedna a že za chvíli přijde jeho sestra a dá nám "aperitiv" .

Nastěhujeme se do velmi příjemného baráčku, vysprchujeme se a uvaříme si kafe. Mezitím přijde francouzská rodinka, která je tu už pár dní ubytovaná a o něco později i "sestra" (kterou doprovází jakási paní z Kanárských ostrovů, která neumí francouzsky ani moc anglicky, není tu ubytovaná, ale nějak si s majitelkou padli do oka). Majitelka nás ihned posadí do hlavní místnosti kolem stolu a každému nalije sklenici čehosi oranžového, pravděpodobně rumu s pomerančovým džusem - tolik k  "aperitivu" . Zaplatíme ji po 20 € za osobu (včetně snídaně) a jdeme se po městě porozhlédnout po něčem k večeři.

Město po sedmé hodině je prakticky mrtvé. Obejdeme centrální rybník, kde je otevřený jeden stánek, ale nevypadá moc vábně. Raději se přesuneme zpět k moderní zástavbě u informačního centra, kde nalézáme jednu otevřenou luxusnější restauraci. Je v ní nacpaná asi polovina Cilaosu, takže na jídlo čekáme poměrně dlouho, ale nakonec stojí za to.

  • O tom, že se na Reunionu vyskytují hojně pavouci Babouci jsme si na několika místech před cestou četli, ale teprve v soutězce pod Cilaosem je potkáváme (kromě jednoho hned druhý den). Když se naučíme hledat správná místa, kde se vyskytují (většinou větve a stonky vyčuhující nad okolní porost ve správné vzdálenosti od sebe), najednou všude kolem nás vidíme spoustu pavouků s deseticentimetrovým rozpětím nohou.