Vladimír Laš

Den 4.

neděle 6. 8.

Cesta z Col des Boeufs na La Plaine aux Sables

Vstáváme v šílených 5:45, ještě ve spacácích něco málo posnídáme a za tmy balíme, abychom v půl sedmé s rozedněním vyrazili na cestu. V 8:00 nám z Le Bélier jede autobus, a pokud jej nestihneme, tak budeme muset 700 výškových metrů šlapat po silnici pěšky. Ukazatel tvrdí, že to k autobusu má být hodina, ale včera jsme proti ukazatelům byli o něco pomalejší, takže máme co dělat.

Hned na začátku musíme vyšlápnout 100 výškových metrů prudce nahoru, a pak už je to střídavě rovinka a mírně do kopce. Proti nám už vyrážejí první "běžci" . Čas se pomalu krátí a v posledním stoupání si člověk připadá jak na konci soutěže "Stopa Xapatanu" , jen místo vlaku honíme autobus.

Na zastávku (poi) dorážíme v 7:55 abychom zjistili, že náš dva měsíce starý jízdní řád už neplatí a že autobus jede až v 9:55 (na druhou stranu lepší, než kdyby jel dřív). Pár metrů od zastávky nalézáme jakési "centrum her" , což je pár vybydlených budov s trávníkem mezi nimi, betonovým chodníčkem, ping-pongovým stolem a kohoutkem s vodou. Vaříme si tu pořádnou snídani a čekáme na autobus.

Autobus přijíždí v 9:45, šofér vyžene 3 cestující a nechá je přestoupit do tranzitu, který pokračuje nahoru do sedla (velký bus by tam neprojel). Platíme 1,8 € a necháváme se vyvézt nahoru do sedla Col des Boeufs (resp. na parkoviště před něj). Cestou se nám otevírají výhledy do jednoho i druhého cirque, zahlédneme i moře, ale vše začíná být zahaleno v mracích. Když vystoupíme, nevidíme nic. Cestou vzhůru také přibývá aut na parkovištích a horní parkoviště je naprosto přecpané, auta stojí i na prašné cestě za zákazem vjezdu. Začínáme se obávat, kolik lidí vlastně v cirque bude.

Vyšlápneme pár set metrů od parkoviště k samotnému Col des Boeufs (2011 m. n. m.) (poi) - ve kterém také stojí auta - a projdeme do Cirque de Mafate. Přivítá nás zamlžený výhled do části údolí (ale dohlédneme až k vesničce Marla) a stavební kontejner.

Začínáme sestupovat po cestičce (nebo spíš po schodech) směrem k vesnici La Nouvelle (psaný čas na ukazatelích je 2,5 hodiny) a brzy pochopíme, proč bylo nahoře tolik aut. Proti nám táhnou davy reunioňanů, kteří sem přijeli na neděli (někteří i na celý víkend) a teď táhnout zpět domů. Pokud během 10 kroků neřekneme alespoň pětkrát "bonjour" , začínáme přemýšlet, jestli jsme neodbočili z cesty.

Asi po hodině a čtvrt přicházíme na "Planinu Tamaryšků" (poi), kde se na krásné loučce mezi stromy vyvaluje na sluníčku spousta rodin. Také se na chvíli vyvalíme a naobědváme. Na planině se také odděluje cesta do Marly, ale my pokračujeme dála do La Nouvelle.

Lidí výrazně ubývá. Občas potkáme někoho, kdo sem jde na více dnů, občas nějakého "běžce" , ale většinu času už jdeme sami. Za planinou se nám otevírá pohled do hlavního údolí Mafate, na jeho úžasnou hloubku a strukturovanost. Rovná plocha je tu skutečně vzácnost, celé údolí je rozbrázděno spoustou kaňonů a údolíček a každé z nich zase dalšími. Po další spoustě schodů přicházíme do vesničky La Nouvelle (1400 m. n. m.) (poi). V jejím centru se nachází poměrně dost krámků a občerstvení. V jednom z nich si dáváme pivo se sladkou buchtou a chvíli se vyhříváme na sluníčku.

Po pauze pokračujeme směrem na Marlu, ale když se vyškrábeme do sedla u Bord de Mars (1482 m. n. m.) (poi), odbočíme na jih. Za sedlem u potůčku nabereme vodu a již rychle scházíme na La Plaine aux Sables (1420 m. n. m.) (poi). Jedná se o rovný kruhový plac o průměru pár set metrů porostlý trávou - ideální na stanování.

Ještě než si začneme dělat večeři, přichází dva francouzi se dvěma klukama a zabydlují se kousek od nás.